Dokument The Nagano Tapes mísí zrnitou nostalgii i nekompromisní ostrost

9. březen 2018
Z dokumentu The Nagano Tapes

Osudové osmičky novodobých českých dějin mají obvykle hořkou pachuť. Jedna se nicméně vymyká. Neznamenala skutečný historický přelom, byť svým způsobem dějiny přepsala. Nebyla ve znamení prohry, zrady nebo ústupu a převrat, který přinesla, byl pro Českou republiku výjimečně příznivý: hokejový turnaj století v Naganu 1998. Snímek mladého českého filmaře Ondřeje Hudečka The Nagano Tapes, natočený pro Olympic Channel, je víc než jen standardní oslavou národního mýtu.

Kde jsi byl, když jsme hráli v Naganu čtvrtfinále s Amerikou? Jak jsi prožíval semifinále s Kanadou? A finále s Ruskem? Troufám si říct, že drtivá většina dotázaných nebude dlouho lovit v paměti. Ameriku jsem strávil v nonstopu na Smíchově. Poprvé za školou. A semifinále napřed s tiše puštěným přenosným rádiem pod lavicí gymnázia Na Zatlance a zbytek v narvané učebně biologie. Dodneška si pamatuju, že mě šokovalo, jak velký kravál dělají jinak odměřené učitelky.

Ve všech jako by se probudilo něco spontánního. Šel jsem pak pěšky do Radlic a připadalo mi, že se svět změnil. Stalo se něco velkého. Přitom šlo jen o hokej… Při finále jsem měl takový strach, že jsem televizi zapnul až ve třetí třetině. Pár minut předtím, než Petr Svoboda na modré natáhl k legendární ráně… Podvědomě jsem se bál, že to nevyjde v poslední možné chvíli. Ale vyšlo. Ze skeptiků se stali snílci a ze všech vlastenci.

Z dokumentu The Nagano Tapes

Věřit v hokej

Nagano bylo pro Čechy srovnatelně důležité jako pro Američany slavný olympijský zázrak na ledě v roce 1980 nebo pro Jihoafričany mistrovství světa v ragby v roce 1995. Sport se stal symbolem naděje na změnu pro celou společnost. Dnes se při vzpomínce na svorné vlastenecké křepčení v ulicích ironicky usmívám… Ale když ty slavné zápasy dávají ze záznamu, sleduju je stejně bez dechu znovu a znovu.

Nový dokument jednoho z nejtalentovanějších českých filmařů Ondřeje Hudečka The Nagano Tapes je suverénní v mnoha ohledech. Třeba v tom, jak elegantní zhuštěnou zkratkou odvypráví kus českých dějin i pro nezasvěcené a přitom ukáže, že tady nikdy nešlo jen o hokej. Hokej byl prostředkem, jak bojovat a napravovat pošramocené sebevědomí. Mstít se bez krve a utrpení. Hokej splynul s národní identitou jako jedna z mála příležitostí, kdy dokážeme fungovat jako jedno tělo a jedna duše. A samozřejmě hokej živí mýtus o malém národě v srdci Evropy, který se postavil na odpor velmocem a zázračně zvítězil. Nagano shrnuje všechno.

The Nagano Tapes za hodinu a čtvrt koncentrovaně vylíčí celou řadu věcí. Střih je přesný a promyšlený jak hra legendární blue line Pavla Patery. Hudeček stíhá pojednat množství témat – české dějiny, proměny NHL pod vedením komisaře Garyho Bettmana, klíčové osobnosti turnaje století, Jágrův mullet a samozřejmě především samotný turnaj, který měl být jasnou záležitostí pro týmy USA a Kanady.

Střídá přitom hokejové záběry, vzpomínky pamětníků i dobové spoty, které evokují roli hokeje v popkultuře 90. let. Výsledkem není skrumáž, ale promyšlená kombinační hra s tahem na branku. Hudeček mistrně graduje napětí, důležitým věcem, jménům i událostem dodává hlubší kontext, přitom udržuje příval informací v přehledném a dynamickém tvaru.

Ostny nostalgie

Pro českého diváka je nesmírně osvěžující i možnost jiné perspektivy. Zvykli jsme si vídat legendární zápasy a okamžiky v oslavném balení. Hlášky Roberta Záruby i pokusy o stoičtější komentář Petra Vichnara známe nazpaměť, podobně jako hlášky klíčových aktérů. The Nagano Tapes ale nechávají zaznít hlasy i z druhé strany. Tím nejpozoruhodnějším je klidný, ale ostrý projev útočníka Kanady Thea Fleuryho, který ve vytahaném tričku a s brýlemi s tlustou obroučkou připomíná nakvašenou, ale věcnou verzi Jeffa Goldbluma. Jeho skeptické zhodnocení slavného semifinále legendu podvrací i posiluje zároveň. A v kombinaci s dobře zakomponovanou hudbou a skvěle rytmizovanou montáží se důvěrně známé zápasy proměňují v nový zážitek se starou intenzitou.

Z dokumentu The Nagano Tapes

Z The Nagano Tapes si tak můžete odnést přesně ten správný poměr překvapivého dojetí i skepse. Poslouchat Roberta Zárubu, který i po letech zaslzí při vyprávění o finálovém zápasu, je v něčem srdceryvné a nakažlivé. Sledovat hemžení ošuntělého národa, který se právě oklepává okázalým nošením národních barev z poprivatizační kocoviny, je ale svým způsobem zároveň skličující. Vypovídá totiž něco o povaze národních mýtů, které vždy chutnají lépe, když se vyprávějí, než když se následně žijí. Hudečkovy archivní VHSky zachovávají kus našich dějin pro další generace tím nejlepším možným způsobem.

The The Nagano Tapes (The The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed)
Ondřej Hudeček, USA, Česko, Kanada, 2018, 73 min.