O nejděsivější nemoci středověku s publicistou Františkem Kalendou

5. leden 2025

Hrdina nového historického detektivního románu Františka Kalendy Mikuláš se v roce 1212 po letech vrací ze Svaté země do rodných Čech. Přináší si však nemoc, kterou část tehdejší společnosti vnímala jako boží trest – lepru. O této obávané chorobě středověku, péči o nemocné, fungování špitálů a lazaretů jsme hovořili s antropologem, publicistou a spisovatelem Františkem Kalendou.

Lepra, známá také jako malomocenství, je onemocnění způsobující závažné fyzické změny. Typickými projevy byly vředy, ztráta konečků prstů či odpadávání částí nosu a uší. Tyto příznaky vyvolávaly od antiky až po raný novověk hluboký odpor a strach.

Tehdejší společnost netušila, jak se choroba přenáší. Tradovalo se, že k nákaze dochází například dechem nebo dotykem, což vedlo k izolaci nemocných. Ti byli často vyčleňováni z běžného života a umisťováni do leprosárií, aby se zabránilo šíření nákazy.

Malomocní byli ve středověku vnímáni dvojím způsobem. Na jedné straně byli považováni za hříšníky, kteří svou nemocí trpěli jako důsledek božího trestu. Na druhé straně je nejen někteří církevní představitelé vnímali jako symboly Kristova utrpení. „Do jisté míry mohli být pokládáni za osoby s téměř heroickou úlohou,“ vysvětluje František Kalenda.

Jak vypadala každodenní realita pro nemocné, kteří byli často uzavřeni v lazaretech? Jak se řešila péče o ženy v těchto zařízeních – kdo o ně pečoval a měly ženy vůbec možnost být v lazaretech přijímány? Poslechněte si nový Hergot!

Spustit audio

Související