Dřív jsem bral svou choleričnost jako devízu, teď se vztekem pracuju, říká herec Adam Ernest

„Díky veslování mám velkou lásku k drilu, na jednu stranu jsem volnomyšlenkářskej, na druhou stranu drilovost a repetitivnost je pro mě únikem z něčeho. U umění navíc dost záleží na štěstí, u sportu je to hodně o tom tréninku a disciplíně. Dalo mi to návyk překonávat limity,” říká na úvod Adam.

„Hrát hlasem bylo super, hrozně jsem si natáčení Štěstí ASAP užíval. U mladých se vytrácí láska k tomu extrémně školenýmu projevu, naše generace to prostě nezná, v tomhle seriálu tohle bylo jiný a v něčem i pro mě jednodušší,“ pokračuje Ernest.

„Dřív jsem bral svou choleričnost jako devízu, ale teď se snažím záměrně a vědomě s tou energií pracovat a zvrhle mě to baví. Když se člověku podaří zastavit, když ví, že se může rozčílit, ale neudělá to, tak si připadám jako mastermind,“ směje se v Pochlap se.

„Brečet bych potřeboval, jeden čas jsem plakal hodně a bylo to skvělý. Byl to přirozenej filtr, ale posledních pár let to zmizelo a často se mi stává, že cítím tu potřebu, ale nejde mi to,“ uzavírá.

Kdo je jeho nejlepší kamarád? Baví se s tátou o emocích? Kdo je jeho vzor? A kdy se naposledy rozčílil? Poslechněte si rozhovor v Pochlap se s Adamem Ernestem.