Dříve slum, dnes bydlení se zahradou. Prošli jsme pražské nouzové kolonie s Davidem Platilem

Ve 20. a 30. letech si nejchudší obyvatelé zabírali nekvalitní pozemky na okrajích Prahy a stavěli si tam vlastníma rukama nouzové domky ze dřeva, z cihel ze zbořenišť, z bedýnek, ze všeho, co se dalo levně získat. Často využívali také vyřazené vagóny: „Kolonista zajel do nádraží Bubny, za nějakým 650 až 700 korun československých pořídil vyřazený vagón a ten si za určitý obnos nechal dovézt do kolonie. Vagóny mohli obezdívat, dát podezdívku, zateplovat…,“ popisuje David Platil, jak vznikala improvizovaná obydlí.

David Platil|foto:Karolína Vránková, Český rozhlas

David Platil shromažďuje o starých koloniích informace, vzpomínky, fotografie a publikuje je na webu Bahno Prahy. „V dobové literatuře a v novinových článcích jsou kolonie chápány jako vřed na hlavním městě,“ říká.

To se ale změnilo. Lidé si domy upravili a zvětšili a z nouzových kolonií jsou dnes zahradní čtvrti s vesnickým charakterem. Navštívili jsme rodinu Černouškových v jejich domku v bývalé kolonii v pražské Libni. „Bydlíte na vesnici, ale za sedm minut jste na metru,“ vysvětluje Petra Černoušková výhody. Celá rodina se ovšem musí vejít do dvou místností jako za časů první republiky. Jak se někdejší slumy změnily v žádané bydlení? Mohou nás nouzové kolonie inspirovat pro nynější bytovou krizi? A kde se ještě dá najít něco z prvorepublikového kouzla?

Ve 20. a 30. letech Praha rostla, lidí přibývalo, byla bytová krize. Je to v něčem podobné dnešku?