Taneční a kroužky šití. V „kulturáku“ měli vše. A často taky skvělou architekturu

29. duben 2024

Od Teplic po Humenné, všude mají kulturní domy – jsou jich tisíce. Které stojí za vidění? A co je s nimi dnes? O československých „kulturácích“ s Irenou Lehkoživovou a Michaelou Janečkovou.

Na začátek tip pro milovníky architektury 70. let. Kulturní dům v Semilech od architekta Pavla Švancera, „Semily jsou skvělý příklad kulturního domu v intaktním stavu. Má zachované dobové interiéry včetně uměleckých děl, mobiliáře a podobně. Loni ho město Semily chtělo ve spolupráci s Národním památkovým ústavem dokonce nechat prohlásit za památku,“ říká Irena Lehkoživová. V pátek 3. května 2024 tam proběhne přednáška a prohlídka interiérů.

Michaela Janečková a Irena Lehkoživová na křtu knihy Osvěta, kultura, zábava - kulturní domy v Českolsovensku

Irena Lehkoživová a Michaela Janečková zkoumaly kulturní domy posledních několik let a jako editorky sestavily a částečně i napsaly knihu Osvěta, kultura, zábava: kulturní domy v Československu. V Bourání jsme mluvili o tom, kde vznikaly, proč jich je tolik. Jak je podporoval komunistický režim. I o tom, že v 90. letech se jejich náplň často proměnila a začalo se tam podnikat. „Oblíbené činnosti byly taxislužba, kasíno a videopůjčovna,“ říká Michaela Janečková.

Mluvily také o dalších tématech. Jaké otázky dnes řeší teorie architektury? Jak funguje galerie VIPER v pražském Karlíně, kterou Irena Lehkoživová provozuje (spolu s Bárou Špičákovou). A taky, proč mají historici umění hodně úvazků a nízké platy.

Historici a historičky umění si vydělají sotva na nájem, říkají Míša Janečková a Irena Lehkoživová. Také o tom, proč společnost nestojí o jejich práci.

Spustit audio

Související