Duševní zdraví není cíl, ale dovednost. Proč je třeba ji trénovat dřív, než se člověk sesype

„Když si starší stěžují na mladé a používají hanlivý výrazy typu sněhové vločky, tak mi to přijde hrozně nespravedlivé a pokrytecké.“ Je třeba připomenout, že svět sociálních sítí, mobilů a neustálého hodnocení pro mladé stvořily předchozí generace. Ty je do něj přivedly a nyní se diví, že je pro ně náročný. Označovat jejich citlivost vůči globálním krizím, jako je změna klimatu nebo válka, za přecitlivělost, je nefér. Nejde o slabost, ale o přirozenou senzitivitu k tomu, co se děje. Není nic zvláštního na tom, chtít žít ve světě, kde na sebe lidé jsou vlídní a práce není modlou, pro kterou je nutné se zničit. I proto Adam s kolegou Miroslavem Světlákem založil projekt Chill je skill pro podporu duševního zdraví.

Psychoterapie rozhodně není odpovědí na všechno a neměla by být vnímána jako záchranná brzda, kterou člověk zatáhne, až když je nejhůř. Problém je v celkovém uvažování, které se zaměřuje na odbornou pomoc až v první linii, místo aby se soustředilo na prevenci. Podobně zastarale je nastavené i školství, které neučí ty nejdůležitější věci pro život, jak být šťastný, zdravý a mít fungující vztahy. Základní myšlenkou by mělo být, že životní spokojenost je dovednost, kterou se lze naučit, a nepřichází sama od sebe s úspěchem v práci nebo novým domem. Proaktivní péče o sebe by se neměla stát dalším zdrojem stresu a seznamem úkolů v kalendáři. Jde spíš o udržitelné vědomí, že se o sebe mohu starat.

Poslechněte si celý rozhovor o tom, proč je životní spokojenost dovednost a o projektu Chill je skill.