Dým z půlčíckého listí se nese přes Brandyvínu. S nezávislými kapelami na toulce po Středozemi

Když před sedmdesáti lety vyšlo Společenstvo prstenů poprvé, sklidilo množství pochvalných recenzí. Tu první a nejnadšenější měl na svědomí Tolkienův přítel a autor Letopisů Narnie C.S. Lewis. Širší čtenářské ohlasy ovšem začala celá trilogie získávat až v šedesátých letech a neutuchající zájem o příběh Froda Pytlíka a jeho přátel se nevyhnul nejen mainstreamovým hudebníkům a hudebnicím, prosákl i mezi nezávislé kapely. Mezi nejvýrazněji ovlivněné patří dnes už legendární rakouský black metal Summoning, nebo Fenrizův boční projekt Isengard.

Někdo nasává atmosféru i kopíruje dějové linie příběhu, jiní cestují prstem po mapě a odkazují se ke středozemskému místopisu či projevují svou lásku k určitým postavám. Nejskloňovanější mezi všemi je rozhodně čaroděj Gandalf, který na nás vykukuje ze sonické psych rockové spleti stejnojmenné americké kapely nebo z tónů niněry středověkého minestrela dneška Jiřího Wehleho.

Z které části Středozemě si nejčastěji kapely vybírají názvy pro své desky a skladby? Kdo na příběhu Pána prstenů postavil téměř celou svou tvorbu? Kdy vznikl mikrožánr tolkienovský dungeon synth a kdo jej dělá nejzajímavěji? Sahají po Pánu prstenů do knihovny i rappeři? A jak je na tom česká scéna? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!