Džíny z Tuzexu. Retro muzeum v Praze otevřelo výstavu věnovanou ikonickým kalhotám z osmdesátek

Původně se totiž vědci domnívali, že jsme se s kočkami sblížili už před 10 tisíci lety. Nyní ale analyzovali DNA z kočičích kostí nalezených na archeologických nalezištích v Evropě, Severní Africe a Anatolii, informuje BBC. Nové důkazy ukazují, že domestikace koček nezačala na počátku zemědělství – na Blízkém východě, jak jsme si dosud mysleli. Místo toho se odehrála o několik tisíciletí později, někde v severní Africe. Podle serveru New Scientist číření afrických koček do Evropy přitom zahrnovalo alespoň dvě geneticky odlišné populace a bylo hlavně dílem středomořských civilizací.

Tento nový poznatek odpovídá našim znalostem o Egyptě jako o společnosti, která kočky uctívala, zobrazovala je v umění a uchovávala jako mumie. Ochočené kočky se postupně rozšířily po celém světě. Na počátku cestovaly na lodích, kde námořníkům pomáhaly lovit myši. Dokázaly přežívat v různých prostředích, ve městech i na venkově, a doprovázely lidi na dlouhých cestách. Dostaly se do Evropy a do Británie s Římany a dál pokračovaly po Hedvábné stezce směrem na východ do Číny, kde skutečné domácí kočky dorazily až asi před 1300 lety během dynastie Tang.

Vědci taky zjistili, že v Číně žily u lidí divoké kočky ještě dlouho před příchodem domácích koček. Šlo o kočky bengálské – malé divoké kočky s leopardími skvrnami, které se pohybovaly v lidských osadách. Vztah mezi lidmi a těmito kočkami byl komensální: kočky žily poblíž lidí, aniž by jim škodily, a lidé z jejich přítomnosti většinou neměli újmu. Kočky bengálské se nikdy plně nedomestikovaly a stále žijí volně v Asii.

Dnes jsou kočky domácí rozšířené téměř po celém světě kromě Antarktidy.

Ženy tvoří jen malou část pachatelek – v roce 2021 nesly odpovědnost za pouhých 10 % všech vražd. Studie a případy ze Spojených států, Íránu, Malawi či Tanzanie ukazují, že většina z nich spáchala vraždu v kontextu domácího násilí, často jako akt sebeobrany proti opakovanému týrání. Mnohé z nich mají za sebou nucené či dětské sňatky a trauma z dětství.

Odborníci zároveň upozorňují na nespravedlnost soudních procesů. Právníci často neumí zohlednit trauma ani dynamiku domácího násilí. Soudy bývají patriarchální a rigidní a mnoho států nemá mechanismy, které by historii týrání braly v potaz, píše ve své analýze The Guardian. Studie Penal Reform International a zkušenosti právniček jako Harriet Wistrich ukazují, že trauma, disociace či ztráta paměti mohou způsobovat, že ženám soudy nevěří. Násilné ženy bývají posuzovány přísněji kvůli sexismu a misogynii.

Přesto se objevují první náznaky změny – soudy v Británii, Belize či Keni začínají uznávat syndrom týrané ženy nebo donucovací kontrolu jako polehčující okolnosti, což některým ženám umožnilo mírnější trest nebo propuštění.

Současně však počet vražd žen rukou partnerů stále roste. Podle údajů OSN bylo v roce 2024 na celém světě úmyslně zabito přibližně 83 000 žen a dívek, z toho 50 000 rukou partnerů nebo členů rodiny. To znamená, že každých deset minut zemře jedna žena či dívka. Domácí prostředí zůstává pro mnohé ženy a dívky nebezpečné, někdy až smrtelné, a moderní technologie, jako kyberšikana či donucovací kontrola, tento typ násilí často ještě zhoršují. Statistiky ukazují, že nejvíce ohrožené jsou ženy v Africe, následují americké kontinenty a Evropa s nejnižšími čísly.

„Budeme potřebovat novou krev,“ řekl pro POLITICO osmadvacetiletý Jean-Pascal Hohm, který má novou mládežnickou organizaci vést. „Potřebujeme včas identifikovat talentované lidi,“ dodal v bowlingové herně u parkoviště, kde strana uspořádala svůj happening. Nové křídlo ponese název Generation Germany a strana si od rebrandingu slibuje, že setřese extremistické stigma.

Autoři dlouhodobé studie Die Mitte ale upozorňují, že v Německu dochází k nejvýraznější normalizaci krajní pravice za posledních deset let. Jeden z pěti Němců, kteří se považují za součást společenského středu, už jasně neodmítá výroky spojované s krajně pravicovou ideologií. Podpora agresivního nacionalismu a šovinismu vzrostla na 20 procent a klíčové přesvědčení krajní pravice – že německá identita je dána krví a původem – získává podporu i mimo tradiční extremistické kruhy.

Nové mládežnické křídlo bude nově pod přímou kontrolou AfD. Odborníci ale upozorňují, že tato kosmetická úprava pravděpodobně nic zásadního nezmění. I když může organizace pod Hohmovým vedením působit přijatelněji a profesionálněji, ideologicky bude nejspíš stejně radikální jako její předchůdkyně. Zkušenosti z jiných evropských zemí, připomíná studie, ukazují, že krajně pravicové strany svou radikalitu nezmírní, když jsou přijímány jako legitimní partneři. Naopak posilují, zatímco tradiční strany se samy posouvají doprava.

V roce 2021 uvedla Banco de México do běžného oběhu novou bankovku s axolotlem. Svým vzhledem zaujala odbornou porotu International Bank Note Society, která ji později vyhlásila bankovkou roku.

Krása bankovky však vede k tomu, že ji lidé považují spíše za sběratelský předmět než platidlo. Podle údajů mexické centrální banky si tuto bankovku schovává přibližně 12,9 milionu Mexičanů, uvádí britský Guardian. Důvod je prostý – lidem se bankovka zkrátka líbí.

Pouze 12 % dotázaných sběratelů uvedlo, že si schovávají všechny mexické bankovky. Lidé si mnohem častěji ponechávají pouze bankovku s axolotlem, podobně jako je tomu u dvoudolarové bankovky s Thomasem Jeffersonem, autorem Deklarace nezávislosti a třetím prezidentem Spojených států, podotýká server Good News Network. Podle průzkumu mexické banky se některé z prvních vydání bankovky dnes prodávají za cenu až stonásobně převyšující nominální hodnotu.

Axolotl mexický, známý také jako vodní dráček či chodící mlok, existoval už před příchodem Aztéků. Ti ho podle britského serveru jedli, zároveň ale obojživelníka pojmenovali po svém bohu ohně a blesku. Dnes přežívá v přírodě jen málo axolotlů. Do roku 2014 se jejich populace v mexické čtvrti Xochimilco snížila na pouhých 36 jedinců na kilometr čtvereční. Axolotl Gorda, údajně vyobrazený na bankovce, je jedním ze šesti exemplářů žijících v muzeu v Mexico City věnovaném tomuto druhu.

Rozhodnutí na bankovce vyobrazit právě axolotla není náhodné. Existence roztomilého obojživelníka je ohrožena kvůli úbytku přirozeného prostředí, urbanizaci a znečištění, připomíná Global Press Journal. Byla to překvapivě právě Banco de México, která se před čtyřmi lety rozhodla umístěním obojživelníka na bankovku upozornit na letité snahy o rehabilitaci tohoto druhu a vyzvat tím veřejnost k jeho ochraně. Popularita bankovky tak ukazuje, že měna může být víc než jen prostředkem směny – stává se symbolem kulturní identity, přírodního dědictví a ekologického uvědomění.

V minulosti propojila flamenco se současným popem i latinským hip-hopem. V nejnovějším albu však tuto žánrovou směs povyšuje na novou úroveň, když se mimo jiné inspiruje příběhy svatých žen. Po letech úspěchu v mainstreamu se při tvorbě LUX nechala vést svou dlouhodobou fascinací duchovnem, popisuje server AP News. Výsledkem je patnáct písní ve třinácti jazycích, které kombinují prvky barokní opery s elektronickými efekty a výraznými popovými refrény.

Zpěvaččino prozkoumávání křesťanské symboliky v rámci populární hudby ocenili i vysocí církevní představitelé – a to navzdory potenciálně kontroverzním momentům, například když v jedné skladbě přirovnává Boha k posedlému milenci. V rozhovoru pro španělskou agenturu EFE ji vyzdvihl i kardinál José Tolentino de Mendonça, prefekt vatikánského Dikasteria pro kulturu a vzdělávání: „Když tvůrkyně jako Rosalía mluví o duchovnu, znamená to, že zachycuje hlubokou potřebu současné kultury přiblížit se spiritualitě, kultivovat niterný život.“

Biskup Xabier Gómez García ze Sant Feliu de Llobregat, kam patří i Rosaliino rodné město Sant Esteve Sesrovires nedaleko Barcelony, napsal své obci otevřený dopis. Zdůraznil v něm, že i když jsou některé skladby provokativní, zpěvačka podle něj mluví s absolutní svobodou o tom, jak vnímá Boha a jak touží proniknout k jeho podstatě, uvádí server Euronews.

Populární španělská zpěvačka, která má klasické hudební vzdělání, na projektu spolupracovala s Londýnským symfonickým orchestrem (LSO). Projekt vyvolal spekulace, že by mohl přilákat novou generaci mladých posluchačů ke klasické hudbě. LUX tím ukazuje, že duchovno nemusí být vzdálené ani nesrozumitelné, ale může promlouvat i skrze moderní hudební jazyk. Rosalía tak otevírá prostor, v němž se víra, umělecká svoboda a současná popkultura mohou nečekaně přiblížit.

Nová hra se dívá na německou historii optikou obyčejných lidí, kteří v průběhu novodobých dějin snaží přežít. Mezi klíčové historické události, které hra zkoumá, patří pronásledování a vraždění Židů v nacistickém Německu, boj o přežití v poválečném Německu a státní represe v bývalém východním Německu (NDR), vysvětluje web Deutsche Welle. Cílem hry je poznat život v různých politických systémech a často se vypořádat s omezeními osobní svobody. Tvůrci se při tvorbě hrdinů v těchto i jiných obdobích záměrně vyhnuli jejich hodnocení.

Hra také zahrnuje pohled z okna na křižovatku, která se v průběhu desetiletí výrazně mění. V roce 1933 pod vlajkami s hákovým křížem jezdí tramvaje. V poválečných letech je to zase takzvaný smrtící pás ohraničený zdmi a ploty, které oddělují východní a západní Berlín.

Hráč se ocitá v roli člověka, který v období covidové pandemie rekonstruuje starý berlínský byt a při každém sejmutí tapety odhaluje zbytky minulosti. Tyto nálezy pak vyvolají vzpomínky – na naděje, strach, běžné i kruté chvíle, které se mezi čtyřmi stěnami za poslední století odehrály.

Každý artefakt otevírá nový příběh: židovského majitele kina, který se v roce 1933 chystá uprchnout před nacisty, rodinu koncem války, která doufá v návrat otce z fronty, nebo životy lidí, kteří se ocitli na obou stranách Berlínské zdi v roce 1989, popisuje web Polygon. S délkou přibližně pěti hodin je The Berlin Apartment nejen interaktivní hrou, ale i lekcí historie připomínající, že nejde pouze o učebnicová fakta, ale o stále živé události. Prostor mezi zdmi jednoho bytu, ve kterém se střídají osudy nespočtu lidí, dokazuje, že i zdánlivě obyčejné bydlení může nést tíhu velkých dějin.

Podle serveru Vice je prosinec pro uživatele Spotify pravděpodobně jedním z nejzajímavějších období roku. Je to totiž čas každoroční marketingové kampaně této platformy, která posluchačům nabízí personalizované hudební přehledy a žebříčky jejich nejposlouchanějších interpretů a skladeb, které podobně popisují jejich poslechové návyky a vzorce.

Psychoterapeut Jordan Parmenter však upozorňuje, že Spotify Wrapped může odhalit některé naše hluboké rány a touhy. Naše hudební preference a poslechové návyky nám prozrazují mnoho o nás samých a jejich odkrytí může vyvolat silné emocionální reakce

„Hudba je sama o sobě multisenzorický podnět, který může intenzivně zapojit jak naši mysl, tak tělo – což vysvětluje, proč nás hudba může tak hluboce zasáhnout,“ říká. „Aktivuje tolik částí naší mysli, že je téměř nemožné ignorovat její dopad.“

Důležitá je i sociální složka hudby. Pokud se ukáže, že sdílíme hudební vkus se svými přáteli, může nám to poskytnout emocionální potvrzení a pocit sounáležitosti. Problémem pak může být, že pokud se něčí hudební vkus liší od vkusu jeho blízkých, může se cítit vyloučený.

Parmenter říká, že Spotify Wrapped může v některých případech vést až k soutěživosti, zejména v prostředí sociálních sítí. To může u některých lidí vést k pocitu nedostatečnosti, nebo přehnané touze po výjimečnosti.

Web Pop Sugar také cituje psycholožku Becky Spelman, podle které nám některé písně mohou připomenout těžká období, kterými jsme během roku prošli, což může také způsobit negativní emoce.

Podle Jordana Parmentera může však přes všechna svá úskalí užitečným pomocníkem: „Může nám ukázat, jak daleko jsme došli, identifikovat vzorce nebo témata, kterých jsme si možná předtím nevšimli, a nasměrovat nám k oblastem růstu pro naši současnost i budoucnost.“

„Když se ohlédneme zpět, mnozí z nás mají pocit, že naše životy byly charakterizovány různými fázemi. Ukazuje se, že těmito fázemi prochází i mozek,“ řekl pro web The Guardian hlavní autor studie, výzkumník v oboru neuroinformatiky na Cambridge University Duncan Astle.

Podotkl také, že strukturální vývoj mozku podle studie není plynulý, a právě určení zlomových bodů může pomoci identifikovat období, ve kterých je mozek nejzranitelnější.

První fáze vývoje mozku, která trvá od narození do devíti let, je dětská fáze. Během ní se postupně snižuje počet spojů mezi neurony a zároveň rychle roste objem šedé a bílé hmoty mozku, čímž se mozek stabilizuje.

Ve druhé fázi, tedy v období dospívání, které trvá do třiceti dvou let, objem bílé hmoty dále roste a organizace komunikačních sítí mozku se stále zdokonaluje. Neustále se zvyšuje účinnosti spojení v celém mozku, což souvisí se zlepšením kognitivních funkcí. Nejvýraznější změna v trajektorii vývoje mozku je však patrná kolem 32. roku věku. Mozková architektura se ve srovnání s předchozími fázemi stabilizuje a mozkové oblasti se více rozčleňují.

Třetí zlomový bod kolem šedesátého šestého roku věku znamená začátek fáze raného stárnutí mozkové architektury. Kolem osmdesátého třetího roku věku se pak formuje mozek pozdního stárnutí. Tyto dva poslední zlomy jsou definovány poklesem mozkové konektivity, což souvisí s degradací bílé hmoty v mozku

Web NBC News cituje profesora neurovědy z University of Minnesota, podle kterého je nutný ještě další výzkum: „Mozkové sítě se během života mění – to je bezpochyby. Snaha o nalezení zlomových bodů je zajímavý směr uvažování. Řekl bych, že se máme na co těšit.“

Do výzkumu, který byl publikován v recenzovaném medicínském časopise Jama Network Open, se zapojilo 373 lidí ve věku od 18 do 24 let, kteří dva týdny pod dohledem vědců používali sociální sítě Facebook, Instagram, Snapchat, TikTok a X. Téměř 80 % účastníků se po skončení testu rozhodlo pro týdenní detox od sociálních sítí.

Všichni účastníci zároveň zaznamenávali, jak se cítili před detoxem, během něj a po něm. Čtvrtina účastníků hlásila bezprostředně po detoxu nižší míru deprese, 16 % uvádělo menší úzkost a 15 % zaznamenalo zlepšení příznaků nespavosti.

Psycholog Mitch Prinstein pro americkou veřejnoprávní stanice NPR uvedl, že v podobný pokles symptomů běžně vyžaduje nejméně 12 týdnů intenzivní psychoterapie, což je podle něj až neuvěřitelný rozdíl.

Nejúčinnější byl detox u respondentů, kteří v době při vstupu do studie uváděli vysokou nebo střední míru deprese, úzkosti nebo nespavosti. Studie však zároveň zjistila, že během týdne bez sociálních sítí stoupl u mladých dospělých pocit osamělosti, což vědci přičítají tomu, že se přerušil jejich kontakt s online komunitou.

Web Euronews cituje výzkumníka z Universitat Oberta de Catalunya, který říká, že sociální sítě sice mohou pomáhat s mezilidskými vztahy a komunikací, ale jejich časté a dlouhodobé používání může narušovat zdravé návyky, jako je třeba pravidelné cvičení, či dostatečná doba spánku.

Podle vědců je však rozsah studie relativně malý a tematicky příliš úzce zaměřený. Je tedy potřeba provést další studie na širším vzorku populace, které mohou závěry tohoto výzkumu potvrdit, či rozšířit.