Editor Martin Machovec: Bondy byl jedním z těch, kteří nikdy nevyrostli

Bondy byl velmi komplikovaná osobnost. Myslíte si, že je nutné znát jeho život a myšlenky, aby čtenář pronikl do jeho poezie?
Myslím si, že není nutné, aby se čtenář seznamoval s jeho kurikulem, protože už samy básnické texty jsou reflexemi jeho každodenních problémů. Ono se to prostupuje, nemůžeme ale dost dobře říct, že se v 60. letech více soustřeďoval na to a v 70. na něco jiného. Někdy něco převažovalo, ale jeho autoreflexe, snaha vyříkávat se z osobního, ta prostupuje vše.

Proč je nejvíce známa třeba sbírka Velká kniha a její oddíl Ožralá Praha a vůbec Bondyho trapná poezie?
Protože tam byl Bondy rušitelem tabu a nějakým způsobem rušil to, čemu se říká poetická krása. Byla to v jistém smyslu jejich heroická léta, tak jak byla zachycena v Hrabalově Něžném barbarovi, a vytvářela se tím taková ta legenda něžného barbara, něžných barbarů.

Martin Machovec v Káthmándú|foto: archiv Martina Machovce

Proti čemu se vymezovali, když budeme mluvit o zakladatelích undergroundu Bondym, Hrabalovi a Vodseďálkovi?
Zřetelné je, že se počátkem 50. let vymezovali proti oficiální literární scéně. Ale to by nestačilo, kdyby to bylo pouze negování častušek, tak jak je to v knize Velká kniha, speciálně v oddílu Stále více a směleji vpřed k zajištění naší družstevní velkovýroby, což jsou skutečně parodie dobového socrealismu. Ten hovadismus, to velebení Stalina, Lenina a dalších, přímo volal po parodii. Naštěstí se na to ti autoři neomezovali, protože každý parodista nakonec zahyne s tím, co paroduje.

Pokud vás zajímá, co je v Bondyho díle tak rozporuplné, jakého literárního směru je pokračovatelem, jak působil na své známé a okolí nebo čím inspiroval své pokračovatele, pusťte si celý rozhovor.