Ekologická univerzita – mokřad v kampusu, zelená střecha nebo osvětová činnost
Jak se v době globálního oteplování a klimatické změny snaží vysoké školy přispět k trvale udržitelnému rozvoji? „Chceme ukázat, že i ve městě jde dělat řada věcí, které eliminují dopady klimatických změn,“ říká rektor České zemědělské univerzity (ČZU) Petr Sklenička. Za jakých podmínek se školy nechávají sponzorovat ekologicky spornými společnostmi nebo jaké mají plány do budoucna? Na to jsem se v dalším Universu ptala zástupců ČZU, Univerzity Karlovy a ČVUT.
Podle rektora ČZU profesora Petra Skleničky je základem ekologického provozu univerzity skvělý kampus z 60. let, který vznikl na základě návrhu zahradního architekta Jiřího Marečka. „K tomu přidáváme další prvky. Jde například o ozeleňování střech, abychom snížili povrchovou teplotu, nebo fotovoltaické prvky na fasádách. Hlavně se snažíme mnohem lépe hospodařit s vodou.“ U starých i nových budov univerzita předělává systémy jímání vod. V kampusu je navíc mokřad, který mimo jiné škole pomohl ve světovém žebříčku ekologičnosti univerzit. „My jsme sem ten mokřad zavedli, protože řada lidí si vůbec nedovede něco takového představit ve městě, v zastavěném území.“ Kromě výzkumů by se univerzita ráda zaměřila na své zemědělské podniky, které čítají přibližně 3 000 hektarů zemědělské půdy a 6 000 hektarů lesa. „Chceme jít příkladem a vybudovat místo, kam by se zájemci mohli přijet podívat na krajinu budoucnosti, která odolá a uspěje v boji s klimatickou změnou.“
Univerzita Karlova spravuje 17 fakult a přibližně 500 budov. „V tomto směru je těžší provoz na univerzitě centralizovat,“ říká zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy profesor Bedřich Moldan. Jeho pracoviště se zaměřuje zejména na výzkum, výuku a zároveň popularizaci témat ekologie a udržitelného rozvoje. „Taky existuje třetí role univerzit – to znamená místo v celém společenském kontextu, kde se angažujeme velmi silně.“ Centrum pro ekologické otázky se vždy nebrání spolupráci, a tím i přijímání peněz od společností, které například těží fosilní paliva. „Spolupracujeme se Sokolovskou uhelnou. V tomto případě s nimi máme projekt výsypek a různých rekultivací. Můžete říct – se Sokolovskou uhelnou nikdy nic. Ale to my tedy neděláme. Snažíme se založit tu spolupráci na tom, že taková společnost existuje a buď se může chovat dobře, nebo špatně.“ Centrum pro ekologické otázky ale nesmí v rámci svých vnitřních pravidel přijmout peníze na vydávání svých publikací a knih od společnosti s pochybnou ekologickou minulostí.
Podle kvestora ČVUT Jiřího Boháčka způsob financování jejich výzkumných projektů upravuje etický kodex vědy a výzkumu. „S tabákovým průmyslem nespolupracujeme, ale pracujeme například s Ministerstvem obrany na zbrojním průmyslu, ačkoliv já osobně nemám rád války. Svět potřebuje zbrojní průmysl, tak proč bychom do toho zbrojního průmyslu nešli.“ Vybalancovat výkon výroby a šetrnost k životnímu prostředí je podle kvestora Jiřího Boháčka velmi složité. „To je těžká otázka, jestli jít do výzkumu, který bude třeba zatěžovat životní prostředí, ale posune tu vědu nějakým jiným směrem. To asi záleží na tom člověku, který bude na daném úkolu bádat,“ dodává Boháček.
Pusťte si další díl Universa a dozvíte se, za jakých podmínek univerzity spolupracují s ekologicky problémovými firmami nebo jak vypadá krajina budoucnosti.
