Enkrypci vaší komunikace by neměl prolamovat nikdo, ani „ti hodní“

03401306.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03401306.jpeg

Za poslední dva roky – tedy minimálně od Snowdenových NSA leaků – se do popředí veřejné debaty dostalo soukromí na internetu. Klíčovým elementem jakékoliv takové debaty jsou pochopitelně různé šifrovací metody. Vládám mnohých států (především jejich zpravodajským službám) se ale nelíbí představa takřka neproniknutelné enkrypce pro všechny. Jak asi dopadne přetahovaná o soukromí vašich dat?

Jedna věc je jasná: digitální svět bez jakéhokoliv šifrování je naprosto nemožný. Na enkrypci závisí téměř každý digitální krok, který uděláte na síti. Od e-mailů přes internetové bankovnictví až po notifikace na Facebooku, nic by bez šifrování nefungovalo, jak má. Jakási podoba šifrování je nutná. Jak se s tím vypořádávají vlády, které tvrdí, že potřebují mít přístup do komunikace svých občanů, aby mohly odhalovat teroristická spiknutí a podobně? Za pomoci takzvaných zadních vrátek (backdoor).

Je běžnou praxí, že do služeb a softwaru jsou vprogramována zadní vrátka, která obchází zabezpečení a mají umožňovat přístup tajným službám. Jedná se o tak běžnou praxi, že se na počátku letošního roku nechal britský premiér David Cameron slyšet, že by všechny komunikační aplikace, které neumožní britským tajným službám přístup zadními vrátky, chtěl rovnou zakázat.

Princip zadních vrátek má ale zásadní vadu. Jak totiž zajistíte, že se skrz tajnou cestičku, ponechanou v softwaru pro účely tajných služeb, nedostane i někdo s míň bohulibými úmysly – třeba hackeři? Navíc je vůbec otázkou, jak bohulibé úmysly mají tajné služby vašeho státu, natožpak cizího. Zadní vrátka v aplikacích a službách tak spíš než cokoliv jiného představují slabinu, kterou může zneužít kdokoliv dostatečně schopný, aby ji odhalil. Zkrátka a jednoduše: neexistuje nic jako „zadní vrátka jenom pro ty hodné“. Vždy je jenom otázkou času, kdy je někdo zneužije.

03314139.jpeg

Po větší míře enkrypce volá i nedávná studie OSN. „Státy by neměly omezovat snahy o šifrování a anonymitu, které usnadňují a často vyloženě umožňují právo na svobodu projevu,“ píše ve studii zvláštní zpravodaj OSN David Kaye. „Debata o šifrování a anonymitě se příliš často zaměřuje na jejich případné využití pro kriminální účely a terorismus. Ale tyto výjimečné situace nezbavují státy povinnosti zajistit dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv.“

O totéž jde i v otevřeném dopise americkému prezidentu Baracku Obamovi, pod který se podepsaly desítky expertů a neziskových i komerčních organizací – od Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU) a Human Rights Watch až po Microsoft nebo Google. „Výsledkem této praxe bude informační prostředí protkané zranitelnými místy, která budou moci být zneužita i těmi nejnebezpečnějšími a nejrestriktivnějšími režimy. To není budoucnost, kterou si Američané a lidé celého světa zaslouží,“ apelují v dopise. Zatím se však nezdá, že by tyto prosby mnoho politiků chtělo vyslyšet.