Etno ezo empétrojka Matyáše Chocholy. Jaká byla letošní Cena Jindřicha Chalupeckého?

03752831.jpeg
03752831.jpeg
Cena Jindřicha Chalupeckého zná vítěze, letošním laureátem se stal Matyáš Chochola. Je jeho vítězství zasloužené? Vydrželi jste slavnostní ceremoniál předávání ceny až do konce? Jakým směrem se Cena Jindřicha Chalupeckého ubírá a jak si vedou čeští umělci v evropském kontextu? Do studia Radia Wave přišli téma okomentovat kurátoři a teoretici umění Jiří Ptáček a Tereza Stejskalová a ředitelka Ceny Karina Kottová.

„Matyáš Chochola je něco jako Šum svistu druhé dekády 21. století. Může se pohybovat někde mezi kvazi šamanem a Danem Nekonečným. Teď je otázka, kam půjde dál,“ otevírá diskuzi kurátor Jiří Ptáček. Oceněný umělec podle něj už nějakou dobu svá témata zplošťuje. „Na problematiku síly, sexuality, smyslnosti, smyslovosti. Rovina spirituality je tam takové etno ezo z obchoďáku, což je samozřejmě v pořádku, ale mám pocit, že Chocholova instalace na Chalupeckém je takovou empétrojkou toho, co on dokáže udělat.“

Čtěte také: Matyáš Chochola: Trendy jsou super, jestli to někdo nemá rád, ať zaleze tam, odkud vylezl

Karina Kottová, kurátorka Ceny Jindřicha Chalupeckého, je ve svých soudech opatrnější. „Je velmi snadné vnímat tu instalaci ploše, (Chochola) si samozřejmě hraje se spoustou trendů a klišé. Jeho sebeprezentace je taky snadno napadnutelná a mně osobně není často příjemná, ale nemyslím si, že by šla úplně po povrchu.“

„Já bych se letos nechtěla ocitnout v roli porotce, nevěděla bych, komu tu cenu dát,“ říká Tereza Stejskalová. „Nebyl tam jeden výrazně přesvědčivý projekt. To, co dělá Matyáš, není můj šálek kávy, není to tendence v umění, kterou vyznávám, ale on na té scéně působí řadu let dost svébytným způsobem, jede si svou cestu a ta instalace svým způsobem přesvědčivá byla, takže si cenu zaslouží.“ Zároveň ale cítí, že Matyášovo vítězství českou uměleckou scénu rozdělilo. Část tvrdí, že jeho tvorba je problematická: legitimizuje negativní trendy ve společnosti, jako jsou machismus, sexismus nebo fašismus.

03740785.jpeg

Diskutabilní nebyla letos zdaleka jen Chocholova prezentace. „Cenu nemáme jako odborníci a kolegové těch, kteří ji pořádají a účastní se, vnímat jen skrze výstavu finalistů. Výstava podle mého názoru ve všech pěti případech ukázala zaručený standard autorů, s určitými přešlapy a pochybeními, takové jakoby oslabení pozic,“ říká Jiří Ptáček. „Nebyl to jeden z nejsilnějších ročníků,“ souhlasí Tereza Stejskalová. „Naopak, co se týče ceremoniálu a organizace, byl jedním z těch podařenějších.“

Výstavu nominovaných můžete ve Veletržním paláci vidět až do 8. ledna.

„Letošek byl možná v něčem přechodový, oslovili jsme loňské finalisty, aby přišli s nějakou koncepcí, která by jim byla příjemná,“ uzavírá Karina Kottová. Nutno dodat, že celá koncepce večera se nesla v civilním duchu. O to ostřeji kontrastoval nejen medailonek, ale i osobnost letošního vítěze.

Poslechněte si celý rozhovor!