Eva Zábranová píše o traumatech a nočních můrách s nadhledem a humorem
„Myslím si, že i na tragédie se dá nahlížet s humorným odstupem,“ říká ke knize Cesty Eva Zábranová a otevřeně mluví o autobiografičnosti povídek, ve kterých zpracovává například pobyt v psychiatrickém ústavu, zkušenosti se sexuálním obtěžováním nebo noční můry. Kromě toho se taky musela poprat s očekáváními, která vzbudila debutem Flashky o svém otci Janu Zábranovi.
„Povídka A loď pluje… je inspirována zkušeností, která se odehrála zhruba před rokem. Chtěla jsem v ní popsat, jak to v tom ústavu probíhalo. Byla jsem v něm jenom velmi krátkou dobu, nicméně měla jsem tam tyhle zkušenosti. Snažila jsem se popsat pacientky tak, jak jsem je vnímala, chtěla jsem zachytit ty dojmy,“ přibližuje Zábranová odstrašující zkušenost, která stála v pozadí povídky, ze které v Liberatuře zazněla i ukázka.
Povídka Dlouhá cesta začíná jako pohádka, ve které se ale najednou začnou objevovat popisy sexuálního obtěžování nedospělé dívky: „Popisuju, jak jsem to vnímala a cítila. To, co se dělo, je skutečnost. Myslím si, že každá dospívající holka si určitě něčím podobným projde,“ domnívá se Zábranová. „Asi jsem musela dospět, abych si v hlavě trochu poskládala, co to vlastně znamenalo. Předtím jsem neidentifikovala, co se děje a co to pro dívku nebo ženu znamená. Protože základní pocity jsem měla takové, že asi něco dělám špatně, asi je to moje chyba, moje selhání, že nevím, jak se mám v takových situacích chovat, že ostatní holky to vědí a já se s tím neumím vypořádat.“
Jak a proč myslí při psaní Eva Zábranová na své čtenáře? Jaké knížky a autory sama vyhledává? A jaké otázky ji momentálně nejvíc trápí? Poslechněte si celý rozhovor o povídkové knize Cesty.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
