Festival krátkých filmů nabízí melancholii i mystéria – z programu jsme vybrali pět tipů

Z filmu Dívka, která tančila s ďáblem
Z filmu Dívka, která tančila s ďáblem

Už počtrnácté letos od 23. do 27. ledna proběhne výběrová přehlídka krátkých filmů, kterou zaštiťuje pořadatelský tým filmového festivalu v Karlových Varech. Letošní programové bloky se zaměří na stopy Ingmara Bergmana v novodobé švédské kinematografii, připomenou padesátileté výročí canneské přehlídky Quinzaine des réalisateurs a budou se věnovat i virtuální realitě.

Z desítek titulů, které už často prověřily jiné filmové přehlídky, jsme vytipovali pět filmů, které vystihují variabilitu formátu krátkého filmu a zároveň každý po svém nahlodávají hranice reality.

Anina (r. Alcaeus Spyrou)

Sekce Labo se tradičně soustředí na experimentálně laděné filmy. Debut albánského režiséra Alcaeuse Spyroua můžeme popsat jako dokumentární esej. Anina je obří zaoceánská nákladní loď, kterou Spyrou obhlíží s odstupem vedoucím bezmála k abstraktnímu vnímání. Zároveň pracuje s tak pronikavými obrazy, až jeho film nabírá jakýsi mysteriózní nádech. Činí tak mlčky, ovšem za pomoci náladotvorné hudby a pečlivého sound designu.

Dívka, která tančila s ďáblem (r. João Paulo Miranda Maria)

Latinskoamerickou kinematografii si často spojujeme s magickým realismem, který se však v průběhu let stal poněkud zavádějící nálepkou. V Cannes oceněný snímek mladého brazilského režiséra lépe přiblíží srovnání se zdrženlivými, ale přece provokativními filmy Carlose Reygadase nebo Claudie Llosy. Po exotizaci Jižní Ameriky v něm není ani stopy, zato však snímek obestírá spirituální aura. Podobně jako jiné filmy z festivalové sekce Amazona představuje nám i tento výraznou ženskou hrdinku.

Freud und přátelé (r. Gabriel Abrantes)

Letošní festival představí i pětici filmů Gabriela Abrantese, amerického filmaře, jehož dílo dráždí už svou nevyzpytatelností. Snímek Freud und přátelé v sobě snoubí podivínství podobné tvůrčímu spojení Gondry–Kaufman. Abrantes je však výrazně menší hračička a raději volí cestu lo-fi nedokonalosti. Osobní tón filmu se nevylučuje s jeho fantaskností, stát se zde může opravdu cokoliv.

Manila je plná mužů jménem Boy (r. Andrew Stephen Lee)

Černobílý filipínský snímek, který od premiéry v Benátkách procestoval celý svět. Muž se vydává z Los Angeles na Filipíny, aby zde sehnal mladíka, kterého bude před apatickým otcem vydávat za svého cool syna. A do toho mu všichni kondolují k úmrtí Michaela Jacksona. Andrew Stephen Lee zachycuje lehkou rukou kouzlo všednodennosti, dobrosrdečné popichování má v jeho filmu stejný prostor jako posmutnělá melancholie. Svěží film s náladou ospalého odpoledne.

Rekonstrukce (r. Jiří Havlíček, Ondřej Novák)

V soutěži domácích filmů bude uvedeno celkem pět titulů, mezi nimi i nemluvné drama, jehož protagonista čeká v nápravném zařízení na soud, zatímco vzpomíná na policejní rekonstrukci zločinu. Dvojice režisérů situaci i hrdinu přibližuje se zřetelnou odtažitostí, právě zvolený procedurální styl ale jejich filmu přidává na pádnosti. Rekonstrukce je neokázalý, v jádru surový snímek, který nepotřebuje celovečerní stopáž, aby se pořádně zadral pod kůži.

Které filmy byste měli vidět na Festivalu krátkých filmů Praha? Poslechněte si tipy vybrané napříč festivalovými sekcemi.