Film 1917. Jak se povedla náročná střílečka ve třetí osobě?

Z filmu 1917 režiséra Sama Mendese
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z filmu 1917 režiséra Sama Mendese

Ve studiu Antonín Tesař, Aleš Stuchlý a Kamil Fila probrali subtilní drama Chvění o převýchově homosexuálů v Guatemale, finský snímek z prostředí BDSM, ve kterém se utopila Ester Geislerová, a zabojovali i s kritikou válečného snímku 1917.

Kromě toho, že hlavní roli ve filmu 1917 hraje George MacKay, je na filmu zajímavá jeho vizuální kvalita. Snímek režiséra Sama Mendese působí jako jeden záběr, i když jich je ve skutečnosti 64. Prozradil to kameraman Roger Deakins, který na Oscara čekal dlouho, nakonec se mu poštěstilo získat ocenění za Blade Runner 2049 a letos i za 1917, na kterém i akademici ocenili vizuální efekty a mix zvuku. Po natáčení ale začal trpět posttraumatickým syndromem a prý nic tak extrémně vyčerpávajícího už dělat nechce.

„Půl roku vymýšleli šedesát stran map, kudy mají procházet herci a kamera,“ říká o nápadu sledovat děj v jednom záběru a promyšleném, bezešvém střihu Kamil. „Mně přijde, že mezi jednozáběrovými filmy je to naopak míň nápadité,“ upozorňuje Tonda a za příklad dává filmy Ruská archa nebo PVC 1. „Protože je to celé založené na sledovacím záběru, na jedné technice, ve většině času vypadá film videoherně jako střílečka ve třetí osobě,“ popisuje Tonda a dodává, že tak působí i zvuk a dialogy. Na druhou stranu vyzdvihuje vizuální působivost, nekonečné zákopy a ruiny.

Film vychází ze skutečných událostí, jak zmiňuje Kamil, historici ale kritizují, že ve výsledku vytváří dojem, že ve válce bylo možné masakry zastavovat. „Přitom první světová válka je nejtypičtější příklad toho, kam dospěla dehumanizace lidstva a že se tisíce lidí obětovaly zbytečně,“ říká Kamil. „Přestože vizuálně je to naprosto dokonalé, hodně scén neodpovídá tomu, jak ta válka probíhala,“ dodává. Tonda naopak ve filmu vidí silné upozornění na to, jak těžké je válečné operace zastavit.

Z filmu 1917 režiséra Sama Mendese

Rozdílné reakce zahraniční kritiky popisuje Aleš: „Někteří se cítí vnoření, někteří si naopak vytvoří distanci. Jak to tedy je?“ Podle Kamila jsme navyklí na určitou délku záběru ve filmu, a jakmile jí dosáhneme, začnou se s námi dít divné věci. „U dlouhého záběru platí obojí. Člověk se do něj dokáže jak ponořit a zapomenout, tak čekat, kdy už to bude střiženo,“ vysvětluje. „Tohle si bohužel vytváříme ve své vlastní hlavě,“ říká o svobodě, kterou film dává divákům tím, že nemanipuluje konvenční délkou střihu. „Zároveň tenhle film chce být hollywoodsky vtahující, a když s ním nespolupracujeme, tak působí o hodně uměleji než jiné filmy,“ popisuje paradoxní situaci Kamil Fila. „Na můj vkus je to trochu vydezinfikovaná první světová,“ shrnuje Aleš Stuchlý.

V jakém filmu si zahrála adoptivní dcera Stevena Spielberga? Čím kritiky znechutila česká romantická komedie Chlap na střídačku? Je finská BDSM sexy hafana Psi nenosí kalhoty zbytečně atraktivní? Pusťte si Čelisti.