Film jako chrám
Film Kar-wai Wonga Stvořeni pro lásku je jednoduše zařaditelný jako romance. Kdybych byl nucen filmy hvězdičkovat nebo je hodnotit procentuálně, tak bych také mohl hned zpočátku napsat, že se pohybujeme blízko samotné horní hranice.
Hongkongský režisér nejprve napsal kolem padesátky scénářů pro střední proud tamějšího filmového průmyslu. Ten ho ovšem nesešrotoval, a když se Wong vydal na vlastní režisérskou dráhu, začal využívat znalosti žánrů a hongkongských konvencí a zajímavě je přetvářet. Děj snímku Stvořeni pro lásku tvoří příběh pana Čou a paní Čan, kteří se náhodou v jeden den stěhují do sousedících bytů. Manžel paní Čan je na služební cestě v Japonsku. Partnerka pana Čou pracuje do noci. Respektive - tvrdí to do telefonu. Oba hrdinové, kterým jejich protějšky mizí ze života (kamera je úplně vytěsňuje!), k sobě pomalu nacházejí cestu. Rozhodující se stane zjištění, že jejich partneři lžou a jsou jim nevěrní - a to právě manžel Čan s přítelkyní pana Čou. Hlavní hrdinové nechtějí "být jako oni", ale jsou k sobě velmi přitahováni.
Tento děj měl původně zabírat jen asi 30 minut původně plánovaného filmu a takto popsaný vypadá velmi banálně. Protože hlavním tématem není do značné míry děj, ale nálada, případně filmová forma, tvoří děj jen konstrukci, na které vykvétají ornamentální zachycení atmosféry, pro která Wong využívá mříže, déšť, barvy a stíny, průhledy a zpomalené záběry, rafinovaný střih a hudbu. Právě proto, že se film neštve vpřed za zvraty a akcí, patří tyto prvky do samotného jádra filmu a nepůsobí vyprázdněně, natož zbytečně artistně. A to i díky tomu, že ladění je jednotné a záběry, které formálně vybočují, vyplývají logicky z toho, co se na plátně odehrává. Dobrým příkladem je scéna, kdy se Čan a Čou poprvé sejdou u večeře a jejich tajemství vyjde najevo. Jedná se snad o jediný rychlý pohyb kamery - a my víme, že dochází ke zlomu. Jindy kamera pomalu, citlivě a majestátně plyne. Několik záběrů je zpomaleno, dochází až k rozostření - například když Čan po letech odchází ze svého bytu, kde se vše změnilo. Necítíme kameru jako vypravěče, ale jako součást atmosféry, která vše ovládá.
Formálně maximálně zajímavý snímek nedemonstruje vlastní konstruovanost, ani neodkazuje k tomu, že sedíme v sále. Nechá diváka, toužícího po romantické podívané, aby si užil, ale využívá možností, které mu skýtají (především) principy montáže a rámování kamery. Závěrečný motiv shrnuje tento stylistický přístup: celý film má vyznít jako příběh, který Čou - inspirován starou legendou - svěří otvoru ve zdi khmerského chrámu. Ten pak ucpe blátem, aby tajemství zůstalo skryto. Tímto intimním sdělením "zní" monumentální zřícenina chrámu: kamera pomalu putuje jeho prostorem - ve stejném rytmu putovala celým příběhem - a vykresluje padlou nádheru, tak jako s citem podala barvitou nádheru končícího příběhu. Stejná stará legenda se má objevit i v připravovaném Wongově filmu 2046. Metonymii monumentální budovy používá mimochodem i Godfrey Reggio v Naqoyqatsi, ale v jeho snímku se objevuje v úvodu. Jde o babylonskou věž, na které vyniká hlavně její lidstvu podobná, tragická, opuštěná torzovitost. Stvořeni pro lásku je naopak krásným chrámem, postaveným jedné lásce, která do sebe obsáhla mnoho z tohoto světa.
Příběh se odehrává v šedesátých letech, což Wongovi uvolňuje ruce k melancholické licenci, navíc v klasicizující fabuli milenců, jejichž lásce nebude nikdy dáno šťastné naplnění. Čou má přítele Pinga, který mu občas demonstruje svůj velmi prozaický přístup k životu, ať už se to týká žen, peněz nebo deliktů. Pinga film ve zkratce nahlíží se zřetelným odstupem, vznikajícím srovnáním času, který na plátně dostává romantická láska obou hlavních hrdinů a právě Pinga. Můžeme to chápat jako výtku jeho postoji k životu a dosadit si melancholický význam, že takový pohled dnes převládá a opravdové lásky (velké právě svou nenaplněností) skončily. Film na této myšlence ale nestaví, a i proto je zajímavé jeho srovnání se strašlivými českými retro pokusy, které včetně svého t.č. nejznámějšího představitele Jana Hřebejka historkaří a vytvářejí komično pomocí dobové módy a rekvizit, které nám připadají směšné. Význam řady rekvizit filmu Stvořeni pro lásku je symbolický. Některé zkratky přinášející odkazy na orientální zvyklosti mi ale jako Evropanovi zůstaly skryty. Distribuční materiály například uvádějí, že jídlo je zřetelným odkazem na roční dobu, ve které jedině může být podáváno. Ale např. změna módy a barev v okamžiku, kdy se příběh láme, je zřejmá bez jakýchkoli bližších vědomostí o Orientu. Některé detaily možná uniknou i při opakovaném sledování, ale jako celek film ohromuje už napoprvé.
Stvořeni pro lásku (In The Mood for Love; -francouzský web-, Hongkong, 2000, 98 min). Scénář, režie, produkce: Wong Kar-wai, kamera: Christopher Doyle a Mark Li Ping Bing, hudba: Michael Galasso. Hrají: Maggie Cheung, Tony Leung Chiu Wai, Ping Lam Siu a další. Česká premiéra: 22. května 2003
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka