Film pro náhorních deset tisíc
Čtyřicet tři let uplynulo od premiéry filmu o Sladkém životě Itálie na přelomu padesátých a šedesátých let. Sladký je ten život spíše v uvozovkách a se značnou ironií. Přesto se dodnes módní salóny nebo časopisy (kterým se ironie vytratila mezi prsty) jmenují Dolce vita, otravným fotografům z bulváru se dodnes říká Paparazzo podle jedné z postav Felliniho filmu. V trochu serióznější podobě se Sladký život vyskytuje ve výrocích mnoha slavných osobností.
S mikrofonem jsem se vydal vyzpovídat Tomáše Hálu, filmového publicistu a pracovníka Národního filmového archivu. Pro ty, kteří už Sladký život viděli, má Tomáš Hála především zajímavosti, spojené s historií vzniku tohoto filmu. Pro ostatní budiž to přímá pozvánka do kina.
Tomáš Hála ve své recenzi na film píše i o soudobé situaci, která Felliniho přivedla k tématu jeho filmu: "Sladký život vyprávěl o současné Itálii, jež po letech ekonomického rozvratu zažívala hospodářský rozvoj. Zvýšení životní úrovně mělo však i stinné stránky, k nimž patřilo odcizení mezi lidmi, poruchy komunikace a neurózy. Choroby se nevyhnuly ani hlavnímu městu, jež do sebe vstřebávalo jednak vlivy katolické, jednak kosmopolitní až mondénní, což s sebou přinášelo paradoxy. Život horních deseti tisíc, který by měl být pro ostatní mravním vzorem, ovládly aféry a Felliniho zaujal natolik, že se rozhodl tento svět poznat a podat o něm zprávu." Zmíněnou recenzi najdete tady .
Výroky známých osobností o Fellinim:
(podle knihy Constantini, C.: Rozhovory s Fellinim. Nakl. Blízká setkání, Praha, 1996)
Woody Allen: "Někteří režiséři mají takový vliv, že se před ním nedá utéci. To je případ Felliniho. Existují skuteční mistři, kteří přispěli - přímo či nepřímo - k utváření filmového jazyka. V tomto smyslu je svět kinematografie Felliniho dlužníkem. Jeho dílo překypuje vitalitou, triumfuje v něm život, radost zábava. Divák cítí ruku mistra, jehož oku nic neujde.
Jim Jarmusch: Felliniho filmy, to jsou úžasná vyznání, podobná zpovědi dítěte. Jeho styl spočívá v tom, že kolem postav svých filmů vytváří ohromný chaos. Byl jsem se za ním podívat, když natáčel Hlas luny. Před klapkou vyžadoval naprosté ticho, ale potom rozpoutal naprostou smršť, závratný a neskutečně zábavný chaos.
Milan Kundera: Pro konformní bezmyšlenkovitost, která náš svět zachvacuje závratnou rychlostí, musí být Kafka, Heidegger a Fellini nesnesitelní: na Heideggera zapomíná, Kafku překrucuje a posledního giganta moderního umění, Felliniho, znevažuje.
Není lehké se vyznat v řadě pozimních přehlídek a festiválků. V odplývající sezóně se skrývají akce, které se zaměřují podstatně úžeji, aby se jim lépe hledal divák, zmlsaný letními zážitky. Mezi tím je ovšem také řada šuntů. Přehledem a hodnocením podzimních akcí se budu podrobněji zabývat v příštím článku na našem webu.
O jednou festiválku se však zmíním už teď. S mikrofonem jsem se podíval za pořadateli Ekofilmu. Festival filmů o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví, začal v pondělí 6. října v Budějovicích a pak se přesune do svého tradičního sídla v Českém Krumlově, kde skončí v neděli. Doporučení ohledně Ekofilmu je jednoduché: pokud nejste odborníci na ochranu přírody nebo si nevyberete z programu - například na Ekofilm.cz - bude vám stačit závěrečná neděle s promítáním vítězných filmů. Tam i zpět vás může dopravit i pravidelný festivalový Ekobus na lince Praha-Budějovice-Krumlov. O programu jsem mluvil se zástupkyní organizátorů, Jitkou Radovou.
AKTUALITY
Vyšlo nové číslo časopisu Cinepur . Jeho hlavní téma je filmový muzikál. Nechybí materiály ke karlovarskému nebo k blížícímu se jihlavskému festivalu, kritiky a další stálé rubriky tohoto permanentně se zlepšujícího časopisu.
Jedno upozornění pro Pražáky: Vzhledem ke změnám majitelů bývalého kina Kotva, současného Bijásku není radno věřit zveřejňovaným programům. Změny jsou zmatené a nepřehledné, telefonní čísla neplatí.
Michala Pavlátová dostala za svůj film Nevěrné hry Zvláštní cenu poroty na áčkovém festivalu v San Sebastianu. České režisérky mají asi u Španělů ohlas, loni podobně uspěla Alice Nellis.
Nijak zvlášť veselá zpráva na konec: zemřel čelný americký režisér Elia Kazan, držitel tří Oscarů. V čekých kinech byl asi naposledy jednorázově uveden film Tichá dohoda. Kino Ponrepo si Eliu Kazana připomene retrospektivou plánovanou na listopad.
PREMIÉRY
Jako už téměř tradičně měla ve čtvrtek premiéru sbírka komerčních titulů s jedním, který můžeme označit za festivalový. Umění je i pro něj trochu silné slovo. Starý, nový, půjčený a modrý se jmenuje příjemná dánská komedie v duchu manifestu Dogma. A s pravidly severského "čistého filmu" si i trochu pohrává. Je to oddych, za který se nemusí stydět ani zarytý intoš, který má zadní vrátka otevřená tématem poruch normální lidské komunikace. Ty ve filmu roztáčejí kolotoč bizarních, směšných a nakonec i dojemných situací. Nálepka Dogma může být sice v budoucnosti zavádějící, ale zatím opravdu celkem spolehlivě označuje dobré filmy. A Bjorn Kjellman získal cena za nejlepší mužský herecký výkon ve Varech.
Pak tu máme Mizery 2. Ostré hochy provázejí ostré záporné recenze. Podobně tak detektivně akční Zelené peklo, kde se mluví i o autorské impotenci, kterou pro slabodušší diváky snad zamaskují John Travolta a Samuel L. Jackson. A pak už jen nejspotřebnější pubertální zboží: Láskou praštěná.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
