Filmaři všech zemí, spojte se! O opuštěných obrazech a zapomenutém internacionalismu

Jakkoliv tito lidé po svém návratu domů sehráli významnou, ne-li klíčovou roli ve vývoji tamní kinematografie, v Československu po sobě nic nezanechali, žádnou stopu v lokální kulturní paměti. Zbyly po nich jen tyto filmy, svědci zapomenutého času, na které se v archivu prášilo a nikdo se k nim nehlásil.

„Už delší dobu se zajímám o téma kulturní výměny mezi někdejším východním blokem a státy Latinské Ameriky, Asie a Afriky. Jak známo, v socialistickém Československu studovalo velké množství studentů ze zemí třetího světa. Řada z nich chodila na FAMU, protože film byl v té době považován za významný nástroj vzdělávání a propagandy.“

„Mezi těmito studenty byla celá řada filmařů, kteří se po návratu do svých domovských zemí stali skutečně významnými osobnostmi tamní kinematografie. U nás jsou ale téměř neznámí,“ popisuje Tereza Stejskalová detaily svého projektu, v jehož rámci vynáší z Národního filmového archivu na světlo světa dlouho zapomenuté studentské filmy, které dnes poskytují zajímavý pohled nejen na dobu svého vzniku, ale v současných mezinárodně politických souvislostech dostávají i nový význam.

„Pro mě je asi nejzajímavější film Zima v Československu z roku 1964. Jeho autor Piyasiri Gunaratna pocházel ze Srí Lanky a svůj absolventský film pojal jako dokument určený pro diváky na Srí Lance, kterým chtěl představit život v Československu. Je zajímavé vidět pro nás banální věci zprostředkované jakýmsi exotizujícím pohledem někoho, komu vůbec běžné nepřijdou. My jsme zvyklí se touto optikou dívat na různé exotické země, a je tedy zajímavé si vyzkoušet, jaké to je, když se takový pohled upře na nás samotné,“ vysvětluje Tereza Stejskalová.