Foolk – ani za milión

18. únor 2014
02821175.jpeg

Celé čtyři roky od vydání debutového alba Red Pills For Daddy jsme museli čekat na novou plnohodnotnou desku Dušana Vanča, hudebním fanouškům známějšího jako Foolk. Jmenuje se Millions Of.

Přiznávám bez mučení, že jsem měl problém už s první velkou deskou projektu Foolk. Pustil jsem si ji nedávno znovu a mé tehdejší výhrady se s odstupem času jen potvrdily. Dušan Vančo je jako houba, co nasaje maximum podnětů, které se na hudební scéně odehrávají, po svém je zpracuje a následně vyvrhne ven v podobě vlastních drobných skladeb. Druhou kolekcí se pochlubil na začátku letošního roku a nazval ji Millions Of.

Na pět let staré desce Red Pills For Daddy najdete spoustu jazzových náznaků. Nu jazzových, abych byl přesnější. Foolk plul na vlně kapel, které tehdy vydávaly kvanta desek na Compost records, Ninja Tune nebo třeba Mole Listening Pearls. Sofistikované samply Dušan namáčel do elektronického amalgámu a vytvářel z nich krátké mozaiky, takové akademické (ne)taneční jednohubky. Křivdil bych ale, kdybych z debutu dělal čistě nu jazzovou desku. Po vzoru Deadeluse míchal taneční elektroniku s analogově elektronickými střípky, abstraktním hip hopem a řadou dalších vlivů. Jazzové vlivy ale z Red Pills For Daddy dnes vystupují nejrazantněji.

Letošní novinka Foolk je stejná i jiná zároveň. Nezměnil se způsob, kterým přichází skladby k životu. Proměnila se ale scéna okolo a s ní i vstupní ingredience nových kompozic. Nejlépe z novinky vystupují skladby opatřené vokálem hostující Szabiny Csánó z kapely Moustache. Zde musel Dušan vyklidit prostor vokální lince a najazzlé nebo hip hopem penetrované nálady dostaly náhle přirozeně hladivý nádech. Protože v současné době frčí analogová elektronika, tak i Millions Of tuto vlnu logicky reflektuje. Ale i zde se vynořují na povrch nešvary, které jsme zaznamenali na pět let starém předchůdci – akademické hraní si se současnými trendy, které ve výsledku Dušanovi nelze moc uvěřit.

02821178.jpeg

Dnešní doba už je taková. Posluchači si žádají jen to nejčerstvější, a kdo nejde s davem (obzvlášť v elektronické hudbě), už patří jednou provždy minulosti. Z toho titulu Foolk jisté trendařství nezazlívám. Nervní pobíhání od jednoho trendu ke druhému ale Dušanovi nedovoluje ponořit se do jednoho hudebního zdroje pořádně, s plnou vervou. Už z toho důvodu dávám z dnešní elektronické produkce našich východních sousedů přednost buď temnému, dubstepem odkojenému mládí Pjoniho a Ink Midgeta, nebo melancholickým svérázům The Autumnist. Ti v mých očích představují umělce bezhlavě kráčející za svou vizí. A vzhledem k síle jejich výpovědi jsou více hodni následování než technicky brilantní a stylově aktuální Foolk.

Další články autora