Generace na rozcestí: „Milionáři“ bez titulu

Robert Candra: Jobsovy děti
„Je mi 24 let a pár měsíců, ve firmě Cleevio jsem CEO. To znamená taková holka pro všechno, která se stará o několik klíčových věcí. Řeším v podstatě všechno, day-to-day byznys, strategii, klíčové klienty, lidi a tak,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Lukáš Stibor v útulné, neformální kanceláři, která působí spíš jako sídlo nějaké neziskovky. Přitom se právě tady rodí aplikace pro chytré mobily pro řadu prestižních klientů: „Teď dokončujeme společně s Dark Side oficiální aplikaci pro olympiádu v Londýně,“ dodává mladík v tričku a džínových kraťasech, pohodlně usazený v křesle. Lukáš je jedním z mladých Čechů, které spojuje to, že do podnikání v oblasti digitálních technologií se pustili ve velmi nízkém věku. Dá se tedy mluvit o určité nastupující generaci českých vývojářů-obchodníků, kam patří mimo jiné třeba Jan Řežáb, Jakub Rož, Vít Horký nebo Tomáš Čupr, jejichž úspěšné nápady se chytly nejen v Česku?
Poslechněte si celou reportáž o mladých vývojářích od Roberta Candry.

Z kanceláře IT firmy Cleevio|foto:Robert Candra,Český rozhlas

Vojtěch Berger: Milionářem ve dvaceti
„Nejdřív dokonči vysokou školu a pak si klidně dělej, co chceš.“ Podobnou představu o budoucnosti svých dětí má řada rodičů. Titul z univerzity bývá tou pomyslnou hranicí, do kdy ještě rodiče potomky živí nebo jim poskytují bydlení. Jeden mladý Rakušan proto mámu s tátou hodně překvapil, když to vzal trochu zkratkou. Namísto vysoké školy se řadu měsíců chystal do televizní soutěže Chcete být milionářem. Poctivé biflování otázek přineslo výsledky. Thomas Nolz vyhrál v přepočtu asi 3,5 milionu korun a změnil se mu život.

Koncem března seděl naproti moderátorovi Arminu Assingerovi v horkém křesle nevýrazný mladík, který ale v televizní soutěži bezmála rozbil bank. Dvacetiletý Tom Nolz se v televizi moc neusmíval, na tváři s brýlemi měl pokerový výraz. A když vyhrál 150 000 eur, řekl: stačí, jdu domů.

Strana Solidarita nabízí za údaje vedoucí k dopadení zkorumpovaných politiků odměnu 500 EUR|foto:Public domain, Anssi Johansson

„Věděl jsem to už od střední školy, ta soutěž byla moje zadní vrátka, kdyby se něco nepovedlo,“ říká později na lavičce ve vídeňském parku Thomas, který měl být původně právníkem, jenže to ho moc nebavilo. Thomas si ale nakonec řekl, že lepší než učit se nazpaměť právničinu, je dostat do hlavy pár encyklopedických znalostí, které mu pak pomůžou v televizní soutěži. Když se dozvěděl, že ho do soutěže opravdu vybrali, odešel z univerzity, zavřel se doma a začal na sobě pracovat.
Jak se na soutěž připravoval, co hodlá udělat s penězi a jaké byly reakce jeho rodičů, se dozvíte v reportáži Vojtěcha Bergera.