Ghost in the Shell je v tom nevinně. Přesto u diváků kvůli whitewashingu propadl

whitewashing
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy whitewashing

Ve chvíli, kdy se na internetu objevily první fotky Scarlett Johansson jako hrdinky hollywoodského sci-fi Ghost in the Shell, okamžitě se na sociálních sítích ozvaly nespokojené hlasy. Snímek vycházel z japonské animované předlohy, jejíž hlavní hrdinka měla japonské jméno Motoko Kusanagi. Proto prý měla být obsazena japonskou, nebo aspoň asijskou herečkou, a ne bílou Američankou. Pozápadnění hlavní hrdinky bylo označeno termínem whitewashing, který se stal hlavičkou celé internetové kampaně.

Film, který měl premiéru na konci března, vydělal první víkend v amerických kinech pouhých 18,6 milionu dolarů, při jeho rozpočtu 110 milionů dolarů je to katastrofální výsledek. Jeden z výkonných producentů společnosti Paramount prohlásil, že za komerční krach snímku částečně mohla právě špatná publicita v souvislosti s whitewashingem. Tím vlastně dal za pravdu internetovým aktivistům brojícím proti vybělování hlavních postav filmů.

Aféra je ale mnohem komplikovanější, než si obhájci whitewashingové kampaně představují. Naznačila to už reakce režiséra původního anime Mamoru Ošiiho, který prohlásil, že hlavní hrdinka jeho filmu není japonská žena, ale kyborg s biomechanickým tělem, které nemá žádné konkrétní rasové určení. Není proto podle něj problém, když hlavní hrdinku hraje bílá herečka.

Čtěte také

Whitewashing může připomenout loňskou internetovou kampaň Oscars So White, která kritizovala složení oscarových nominací – v hereckých kategoriích se objevili samí bílí herci a herečky. Whitewashing i Oscars So White tak útočí na nedostatek diverzity v Hollywoodu. Ukazují, že Hollywood upřednostňuje mladé, bílé a zejména mužské herce, přehlíží tak rasové a sexuální minority a dává přednost mladým. V posledním případě zejména u žen, které začínají mít na castinzích problém už po třicítce. To je nepochybně pravda a problém, na který je třeba upozorňovat. Tím spíš, že Hollywood dnes už není ani tak americký, jako spíš globální fenomén. Na produkci hollywoodských filmů pracují mezinárodní týmy, hollywoodská studia vlastní firmy z různých částí světa a hollywoodské produkce počítají s uváděním po celém světě.

Scarlett Johansson ve sci-fi Ghost in the Shell

Problém whitewashingové kampaně je ale v tom, že je sama velmi necitlivá vůči kultuře, jejímž jménem chce mluvit. Staví celý problém tak, jako by Ghost in the Shell vznikl podle autenticky japonské předlohy s japonskými postavami, japonskými tématy a japonským stylem a ta byla následně „vybělená“ západní hollywoodskou produkcí. Problém je ale v tom, že japonské komiksy a anime nikdy nebyly čistě národní. Vizuální styl anime a japonských komiksů zvaných manga je nejvíce ovlivněný hollywoodskými kreslenými filmy Walta Disneyho a studia bratrů Fleischerových a japonská popkultura tradičně a velmi svobodně přebírá a přepracovává vlivy přicházející ze Západu. To samé se už dlouhou dobu děje i opačným směrem – například fenomény jako Tamagoči, Pokémon nebo Godzilla jsou známé po celém světě a třeba na filmu Červená želva spolupracovali evropští tvůrci s japonským studiem Ghibli.

Whitewashing tak stojí na základech, které jsou hodně vratké. Asi nejslabší půdu pod nohama má další whitewashingová kampaň, která útočí na nový film Power Rangers. Fanouškům série vadí, že postavu čarodějnice jménem Rita Repulsa, kterou ve většině seriálu hrála filipínská herečka Carla Perez, v novém filmu ztvárnila bílá herečka Elisabeth Banks. Tahle kampaň přehlíží, že i původní seriál Mighty Morphin Power Rangers z devadesátých let je dost extrémní případ whitewashingu. Ten totiž vychází z japonské televizní série Super Sentai o týmu japonských postav, které morfují do podoby superhrdinů a bojují s monstry. Americká společnost Fox převzala Super Sentai, vystříhala z něj všechno kromě soubojů maskovaných hrdinů s monstry a natočila k nim nové původní scény s americkými herci (třemi bělochy, jedním černochem a jednou Asiatkou, pocházející z Vietnamu). Také hlavní hrdinové seriálu Pokémon, které známe jako Ashe, Misty a Brocka, měli původně japonská jména.

z filmu Power Rangers

V kulturních výměnách ale můžeme jít ještě hlouběji. Westernová klasika Sedm statečných byla natočena podle slavného filmu Akiry Kurosawy Sedm samurajů, jehož děj je přesazený z feudálního Japonska na Divoký západ a přeobsazený samými bílými herci. Máme takový film chápat jako případ whitewashingu? Sám Akira Kurosawa navíc ve filmech Idiot, Krvavý trůn nebo Ran naopak převedl díla Dostojevského a Shakespeara do japonských reálií – udělal tedy něco jako yellowwashing?

Dá se namítnout, že Hollywood a japonská kinematografie nejsou ve stejné situaci, a tím pádem analogie nefunguje. Zatímco Hollywood dominuje celosvětovému filmovému trhu, Japonsko je národní kinematografie, která se hollywoodskému tlaku naopak brání. Jenže právě tohle je pozice, ve které Japonsko být nechce. Japonská popkultura chce být globální alternativou vůči Hollywoodu. Nejvíce se k tomu přiblížila po přelomu století, kdy slavila úspěchy s filmy jako Cesta do fantazie. Japonský premiér Džuničiró Koizumi dokonce v roce 2002 vyhlásil program Cool Japan, jehož smyslem bylo právě zviditelňovat Japonsko skrz globálně úspěšnou japonskou popkulturu. To, že Hollywood investuje 110 milionů do adaptace ikonického japonského anime, je pro Japonsko ve skutečnosti dobrá zpráva, ať už hlavní roli hraje Scarlett Johansson, nebo ne. To, že film finančně krachnul, je naopak nepříznivé, protože to nejspíš producenty odláká od natáčení dalších adaptací jiných anime.

Je otázka, jestli je to zároveň bude motivovat k tomu, aby obsazovali víc asijských hereček. Krach Ghost in the Shell totiž podle některých analytiků souvisí spíš s tím, že původní anime je na Západě známé jen mezi komunitami fanoušků a ti zkrátka nedokáží takhle drahý film zaplatit. Mediální kampaň filmu zase vsadila prakticky jen na Scarlett Johansson – stačí se podívat na plakáty k filmu, kde většinou kromě ní nevidíme z filmu nic. A ani její hvězdná persona evidentně nedokázala k filmu přitáhnout dostatečnou pozornost.

Asi nejzajímavější příklad whitewashingu tak je chystaný film Death Note, který podle japonské mangy vytváří Netflix. Adaptace vynikající komiksové detektivky s nadpřirozenými prvky je obsazená západními herci a nejspíš převede původní děj do západního prostředí. Originální manga se ale odehrává v Japonsku a vágně vychází z japonské mytologie. Navíc jméno postavy detektiva „L“ má lokální konotace v tom, že v japonštině písmeno L vůbec neexistuje, což má význam pro charakter tohoto hrdiny. Tvůrci tak skutečně budou muset dělat něco jako kulturní převod – pozměnit některé reálie a souvislosti, aby dávaly smysl v západním prostředí.

V případě Ghost in the Shell popravdě řečeno nic takového nebylo potřeba, protože původní anime není vlastně v ničem specificky japonské, ale je to multikulturní produkt. Přesně to samé je ale i hollywoodská verze – film, ve kterém japonská filmová a televizní hvězda Takeši Kitano mluví celou dobu japonsky, kde důležité role dostávají evropští herci jako Juliette Binoche nebo Pilou Asbæk a který se odehrává ve futuristickém městě inspirovaném Hongkongem, rozhodně není whitewashed. Jen je to trochu jinak namíchaný multikulturní koktejl, než byl originál.

z filmu Ghost in the Shell

Samozřejmě, že by si podobné filmy zasloužily mít více multikulturní herecké obsazení. Whitewashingová kampaň v případě Ghost in the Shell však zkresluje celý kontext, ve kterém vznikají i některé další adaptace japonské popkultury. Je to hrubý nástroj používaný na jemnou spleť vzájemných vztahů. Lidé, kteří tyto kampaně rozehrávají, chtějí být mluvčími něčeho, čemu evidentně příliš nerozumí. Chtějí pomáhat diverzitě skrze japonskou popkulturu, ve skutečnosti si ji berou jako rukojmí pro svoje argumenty. Pokud to znamená, že se v hollywoodských filmech budeme potkávat s více asijskými herci, bude to dobře. Pokud ale budeme vzývat japonské anime jako něco cizího a exotického, co potřebuje naši ochranu před hollywoodským vybělením, budeme si spíš lhát do vlastní kapsy.