Grime’s not dead! Britský fenomén si drží tvář navzdory komerčnímu úspěchu i pomalé expanzi

Anglická omladina na začátku třetího tisicíletí nechtěla přihlížet tomu, jak se z garage music stává součást mainstreamu. A když smíchala syrové raveové beaty s karibskými rytmy a agresivním rapem, vznikla výbušná směs jménem grime. „(Grime) vrátil hip hop ke kořenům. Místo soundtracku pro konzumní život a získávání moci za pomoci úspěchu se znovuobjevil narativ života v městském prostředí,“ napsal v roce 2004 Caspar Mellvile v článku Beats, Rhyme and Grime. V následující dekádě pak grime prokázal svoji životaschopnost a stal se nedílnou součástí britské klubové scény.

Roky 2003 a 2016 budou v žánrové historii zapsány tučným písmem. Před třinácti lety vydal Dizzee Rascal albový debut Boy in da Corner, který je dodnes vnímán jako absolutní žánrová klasika. Letos v květnu zase vyšla Skeptova dlouho očekávaná deska Konnichiwa.

Co obě nahrávky spojuje? To, že navzdory předpokladům dokázaly proměnit své nominace na respektované hudební ocenění Mercury Prize. Letošní vyhlášení patřilo k těm nejdojemnějším. Vedle plačícího Skepty zářil na pódiu i jeho šíleně poskakující „mandem“ – jak zní slangový výraz pro partu kamarádů – z labelu Boy Better Know. Ti slavili víc než sám rapper a byl to symbolický moment, nebyl to totiž jen Skepta, komu se dostalo satisfakce – byla to celá grimeová scéna.

Grime šlape po stejné cestě jako jazz, punk nebo hip hop. Zprvu byl mládeží milován a autoritami nenáviděn. Jeho obrovská popularita donutila jednat i dříve ustrašené zástupce hudebního průmyslu. Dnes jsou pod velkými labely i hvězdná jména, jakým je veterán Kano. (Na druhou stranu, Skepta je pořád přísně nezávislý.) Špínu ulice ale z grimeu nelze smýt, i v roce 2016 vyšly nahrávky, které v sobě nesou původní syrový étos, ať už mluvíme o Mad in The Cut 2 od divocha K9, Live & Direct od P Moneyho, nebo o hvězdném kolaborativním mixtapu DJ Logan Sama x Trapstar. Grime se letos držel ve skvělé kondici, čemuž vedle mladých talentů jako Novelist nebo AJ Tracey pomohly i pirátské stanice, platforma, která stála u jeho zrodu.

Co ale přijde dál? Tak jako v lidském životě následuje po divoké pubertě dospívání, prochází i hudební žánry, potažmo umělecké směry, fázemi, ve kterých se rozhoduje o jejich síle a schopnosti adaptovat se na okolní prostředí a nové výzvy. Skepta, Wiley, Kano nebo Stormzy jsou superhvězdami mezi anglickými mileniály. Má ale vůbec grime potenciál stát se globálním fenoménem?

Klíčovou může být pozice na americkém trhu. A ta není momentálně nijak zářná. Zatímco na ostrovech vyskočilo album Konnichiwa v prodejích na úplný vrchol, v USA se nevešlo ani do první stopadesátky. Nikdy zde vlastně vyloženě neuspěl ani Dizzee Rascal. Grime zatím prostě nemá v USA příliš pevné základy a je vnímán spíše jako zvukové zpestření než plnohodnotný následování hodný trend.

Možná za to můžou hlubší rozdíly mezi grimem a americkým hip hopem. Údernost grimeu spočívá v jeho rychlosti a návaznosti na žánry jako dubstep, UK garage nebo bassline, zatímco Američané rapují do podstatně pomalejších trapových nebo boombapových beatů. Podle Skepty se rozdílnost promítá i do textů a jazyka: „Pro Američany je přirozené mluvit pomalu, proto je takový i jejich rap. My, Britové, ale máme tendenci ze sebe věty sypat mnohem rychleji.“ Přesto vznikají silné spolupráce, jak dokazuje hostování Pharrella Williamse ve Skeptově tracku Numbers nebo kolaborace mezi miamským Denzelem Currym a londýnským AJ Traceyem.

Zůstanou pro grimeové umělce dveře do Ameriky a zbytku světa zavřené? Ne nutně. V řadě zemí se nové žánry prosadí až se zpožděním, i u nás trvalo několik let, než Smack se svojí variací britského soundu narušil místní rapové paradigma. I přes pomalou expanzi ještě grime zdaleka neřekl poslední slovo.