Has It Leaked? Jak se kapely perou s únikem desek na internet

26. leden 2015

S internetovou érou vstoupil do distribuce hudby strašák prosáknutí alba na síť týdny nebo měsíce před vydáním. Jak se s tím umělci perou a může někdy hudebník obrátit předčasné leaknutí své desky v marketingový tah?

Od předčasného úniku desek na internet jsou uchráněny vlastně jenom začínající kapely, které ještě nikdo nezná, čím slavnější ale hudebník je, tím pravděpodobněji jej obávaný scénář čeká. Poslední důkaz jsme zažili minulý týden, kdy se téměř tři měsíce před oficiálním datem vydání objevilo na síti Björčino album Vulnicura. Islandská zpěvačka se k tomu musela nějak postavit a udělala to se ctí – přestože datum vydání fyzických nosičů nezměnila, začala album prodávat alespoň na iTunes.

Podobně to udělala Madonna poté, co se na síti objevilo šest tracků z její chystané desky Rebel Heart. Tenhle případ má navíc výjimečné rozuzlení – minulý čtvrtek byl totiž zatčen muž, který je podezřelý z nabourání se do Madonnina počítače.

Když v roce 1999 uteklo album Life And Times of S. Carter, jeho autor Jay-Z se s tím nevyrovnal nejlépe. Na párty v jednom z newyorských nočních klubů narazil na člověka z labelu, který prý prosáknutí zinscenoval, a Jiggovi se zatmělo před očima. Vzpomněl si na svou divokou minulost a dotyčného pobodal, za což byl později odsouzený k tříleté podmínce. Prostě Hard Knock Life.

03300921.jpeg

Zajímavý osud je i za jedním ze základních stavebních kamenů novodobého indie rocku, deskou Yankee Hotel Foxtrot chicagských Wilco. Kvůli neshodám s labelem se album nepodařilo vydat ve stanoveném termínu a hotová nahrávka měla nějakou dobu čekat v šuplíku. Nečekali ale piráti, kteří ji vyvěsili na tehdy vznikající p2p sítě, na což Wilco zareagovali streamováním celého alba na svém webu – oficiálně a zdarma. Když deska konečně vyšla u Nonesuch, celý svět už věděl, jak přelomové album je. O peripetiích kolem vydání desky nakonec vznikl i dokumentární film, který je už dnes součástí mytologie kultovní skupiny.

Vystavení nevydaného alba na internet je často účinnou zbraní v boji mezi labelem a umělci. Své o tom ví třeba Death Grips, kteří chtěli svoji druhou desku vydat téměř bezprostředně po debutu, label byl ale proti. Skupinu to nezastavilo a album umístila na internet sama – výměnou za spokojené fanoušky samozřejmě ztratila smlouvu. Něčím podobným v roce 2013 hrozila i M.I.A., zůstalo ale jenom u výhružek. Nejhůř kapely snáší okamžiky, kdy mezi posluchače předčasně uteče nedokončená deska. Basista Radiohead Colin Greenwood, jehož kapele se tohle stalo s nezmasterovanou verzí alba Hail to the Thief, to přirovnal k tomu, když vás „někdo vyfotí, jak vylézáte z postele a máte na sobě zatím jenom jednu ponožku“. Na internetu se předčasně objevila i jedna z desek Oasis, v jejich případě ale rozdíl mezi demem a hotovou písní není tak markantní – zpravidla jsou žalostné obě verze.

Pokud zapomeneme na zmíněného Jay-Zho, dá se s trochou generalizace říct, že rappeři bývají při leaknutí svých desek velkorysejší. Když Lil Wayneovi utekla deska Carter III, udělal z tracků volně stažitelnou mixtape, prozaicky nazvanou The Leak, a na oficiální vydání připravil nové tracky. Drake zase v reakci na prosáknutí desky Thank Me Later zatweetoval, že v minulosti stejně rozdával mixtapes zadarmo, a popřál fanouškům příjemný poslech. Že se Drake s Lil Waynem vlastně chovali racionálně, potvrzuje třeba studie z roku 2012, podle které nelegální stahování desek ve výsledku prodejům spíš pomůže.

03177493.jpeg

Ví to asi i Nine Inch Nails, kteří nedostatek hudebních nápadů vyvažují originálními formami marketingu. Před vydáním desky Year Zero totiž schválně trousili na veřejných WC flashky s kompletními skladbami z alba.

autor: Jiří Špičák
Spustit audio