Hergot!: Jezídi a jejich andělé

V posledních měsících se jezídi objevují v popředí mediálního zájmu. Radost z toho ovšem nikdo nemá – důvodem je totiž jejich brutální pronásledování ze strany ISIS. Právě proto, že náboženství jezídů jako takové není hlavním předmětem zájmu, se o něm cyklí spousta nepřesností. Mluví se o nich vlastně jako o tajemných „uctívačích ďábla“, ale to je velmi vzdálené tomu, co jezídismus skutečně je.

Jakub Ort, Jan Škrob a Petr Wagner si k rozhovoru pozvali Petra Kubálka, odborníka na jezídy a Kurdy a producenta vysílání Svobodné Evropy pro Irák. Nejde přitom jen o religionistický „úvod do jezídismu“ nebo rozbíjení zažitých mýtů, ale samozřejmě také o vhled do alarmující situace jezídů dnes. I když jezídi ve svých dějinách zažili mnoho pronásledování, říkají dnes mnozí uprchlíci, že se do severního Iráku už nechtějí vrátit. Jezídismus je přitom náboženství, pro které je i geografické zakotvení důležité: některé jeho prvky jsou spjaty s půdou tak, že by jinde ve světě nedávaly smysl.

Co ale jezídismus je a co tam dělá ten „ďábel“, o kterém se v evropských médiích v souvislosti s jezídy tolik mluví? Petr Kubálek říká, že dnešní mediální obraz jezídů je důsledkem sto let starých nedorozumění, a je tedy velmi nepřesný. Náboženství jezídů je náboženství synkretické – snoubí se v něm prvky různých směrů, od prastarých perských náboženství až po islám. Jezídi například věří v reinkarnaci. Onen „ďábel“ je Anděl Páv, největší z andělů, které jezídi vyznávají. Jezídi věří, že jiná náboženství chápou tuto postavu jako sílu zla, ale pokládají to za chybu a nepochopení. Pro jezídy tedy znamená něco úplně jiného než „ďábel“ pro nás.

03245569.jpeg

Právě i tyto teologické rozdíly přispívají k tomu, že jezídi nemají v islámském světě úplně jednoduchý život. Situace ale zase není černobílá: existují oblasti, ve kterých si jezídi jako kmotry (respektive „patrony“ chlapců při obřízce) tradičně vybírají křesťany a muslimy, takže s nimi mají velmi dobré vztahy na úrovni blízké rodiny.