Hergot! s panem Wellem: Umbrtka je Pán

Šedá barva odkazuje k pochmurnosti plzeňských periferií, továren, hospod a vlaků. V textech Umbrtky se mísí temná industriální poetika s odkazy na romantickou proletářskou poezii, blackmetalovou i jinou hudební klasiku (skladba Kraftvarg je například zábavný mashup Kraftwerk a Burzum), ale také se slovníkem náboženským a mytologickým. Právě tento rozměr specifické poetiky plzeňské kapely je to, co nás přivedlo k myšlence, že si Umbrtka zaslouží pozornost Hergot!u.

V centru estetiky a mytologie kapely totiž stojí Pán Umbrtka, pochmurný bůh, který zároveň coby dělník plzeňského skartu Ivo Krátký vysedává po laciných hospodách a živí se salámem. Mytologii Umbrtky do studia přichází objasnit pan Well, jeden ze čtyř členů a zároveň autor mnoha duchovně orientovaných textů kapely. Upozorňuje, že v textech kapely si podobně jako v mnoha mytologických a náboženských systémech mnoho věcí protiřečí a je to jedna z věcí, které Well sám na náboženství obecně vnímá jako zajímavé a atraktivní.

Pro black metal je od jeho počátků typické odmítání křesťanství, přičemž nejběžnějšími alternativami, které toto specifické hnutí nabízí, bývá novopohanství, satanismus nebo různá propojení obojího. Na otázku, jak se ke křesťanství staví Umbrtka, odpovídá pan Well ovšem nečekanou kličkou: „Ke křesťanství se stavíme asi tak stejně jako k black metalu.“ Vysvětluje, že princip tvůrčí práce Umbrtky je eklekticismus, kdy si z různých myšlenkových, uměleckých a hudebních směrů půjčuje, co se jí líbí a hodí.

V počátcích se kapela – tehdy ještě jako duo tvořené lordem Morbivodem a panem Strastinenem – identifikovala s tzv. průmyslovým pohanstvím, které spočívá mimo jiné ve víře, že průmyslové stavby přesahují člověka a mají vlastní transcendenci. Postupně se ale už jako čtyřčlenná kapela Umbrtka propracovala k současné komplikované věrouce, jejíž důležitou součást tvoří humor. Ideály, jako například boj proti Slunci, o kterém se hovoří v několika textech, jsou myšleny v nadsázce a trochu jako recese. Vážně míněné jádro tvoří fascinace průmyslovými zónami Plzně a jejich estetikou.

Pan Well ovšem komentuje i blackmetalovou scénu a její vztah k onomu – jí stereotypně připisovanému – satanismu: „Dneska když o sobě někdo říká, že je satanista, většinou to prostě znamená, že je velký egoista a má rád sex.“

Zajímá vás víc? O spiritualitě v black metalu nebo Pánu Umbrtkovi? Chcete vědět, co se stane, když se na kolejích na periferii Plzně srazí Jan Pavel II. a Benedikt XVI.? Poslechněte si celý pořad. A možná pak stejně jako my zatoužíte vydat se do plzeňské hospody U Kostečků, kde je možné setkat se s bohem.