Hergot! s Peršákem: Vězení bylo můj chrám
Adam Perský – občanským jménem Zdeněk, známý také jako Peršák nebo v sebestylizaci perský král Medimon – je vitální, usměvavý skoro padesátník. Dohromady strávil přibližně 18 let ve vězení. Seděl za nejrůznější krádeže a podvody, kterých se dopouštěl především na svém „dvorečku“, jak ještě dnes s určitou něhou říká Václavskému náměstí. Svoje životní zkušenosti zpracoval knižně, mimo jiné v knize Kde domov můj.
Dnes rezolutně říká, že svou minulost zločince pohřbil, a o této části svého života mluví jako o záhrobí. I proto si změnil jméno – jméno Adam jednak symbolizuje nový začátek a jednak je ve vztahu k původnímu Zdeňkovi na druhém konci abecedy. Z cesty zločince Peršáka svedlo postupné duchovní prozření, ke kterému se propracoval i ve vězení.
Významné místo v této cestě bývalého „ministra financí“ zločinců z Václavského náměstí a okolí zaujímá populární duchovní učitel Osho, ale velmi obdivně mluví i o Ježíši Kristu. Skutečné Ježíšovy zázraky nevidí v proměňování vody ve víno nebo uzdravování, ale v tom, že Ježíš dokázal milovat svoje mučitele. Osho je ale středobodem Peršákovy spirituality. Když vzpomíná na vězení, vypráví: „Osho byl můj jediný spoluvězeň. Moji spoluvězni byli jako papírové listy a papírové listy Oshových knih se pro mě staly živým tělem.“
I když Peršák působí trochu jako spirituální kriminálník Ghost Dog z Jarmuschova filmu, zdůrazňuje, že od zločinu dává ruce pryč. Výjimečnou kreativitu, která stála u zrodu mnoha neuvěřitelně propracovaných „obloží“, jak Peršák říkal vychytralým krádežím, dnes využívá jinak: podle jeho životního příběhu se bude točit film, píše román – svou první neautobiografickou knihu – a plánuje projekt „čistých zón“, v nichž by mladí lidé vyšlí z dětských domovů nebo výkonu trestu mohli rozvíjet svůj potenciál, aniž by jim hrozil další pád do propasti kriminality. Peršák zdůrazňuje, že toto nebezpečí číhá všude a mladí lidé podle něj potřebují podpořit a nasměrovat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.