Hergot!: Turecko, hráč se šťastnými kartami

„Pokud bych měl roli náboženství v Turecku k něčemu přirovnat,“ říká Drda, „bylo by to Rusko: státní a náboženská moc je plně provázána, stát má náboženství pod kontrolou, ale paradoxně tím také brání radikalizaci.“ Tímto státním náboženstvím je v Turecku sunnitský islám. Náboženské menšiny sice mají svobodu vyznání, ale jejich představitelé se nemohou veřejně angažovat.

Čtěte také

I když je Turecko oficiálně sekulární zemí, je realita v praxi trochu jiná. Nebylo to tak ale vždy – především za vlády Kemala Atatürka v Turecku vládl striktní sekularismus, který mohl vést až k diskriminaci věřících občanů a různým zvláštnostem. Turecko tak bylo jedinou zemí, kde muezzini k modlitbě nesvolávali arabsky, ale ve jménu atatürkovského sekularismu a nacionalismu turecky.

Dnes je všechno jinak. Drda zdůrazňuje, že Erdoganovi jeho oponenti vyčítají islamizaci Turecka do velké míry neprávem, protože kroky směrem od sekularismu dělaly turecké vlády už dávno před ním. Je ovšem zjevné, že se Erdogan k této linii hlásí, o čemž svědčí mimo jiné i jeho ambice, kterou vyslovil před třemi lety v souvislosti s reformou školství: přeje si v Turecku vychovat „zbožnou generaci“.

Turecké přístavní město Cesme, odkud uprchlíci míří na západ, kde začíná jejich nelegální cesta do Řecka a dál do Evropy|foto: Robert Mikoláš

Tématu náboženství jsme se nakonec v rozhovoru s Václavem Drdou několikrát vzdálili. Zajímal nás totiž napjatý vztah Turecka a Kurdů, který s náboženstvím moc společného nemá. Drda také zdůrazňuje, že není možné Turecko obviňovat ze sympatií k ISIS, i když tu určitá spolupráce byla. „Byl to prostě kalkul,“ říká Drda, „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.“

Zajímá vás víc? A co třeba speciální biblické okénko věnované půstu, v němž se mimo jiné dozvíte, kdo z hergot!í redakce trpí podobně jako Jonáš Zbořil? Neváhejte a pusťte si celý pořad.