Historky z Banánovy kuchyně: hovory s muzikanty začínají u hudby, končit mohou radami do života
Ze Strakonic, přes Sedmičku, na Točník. O kapelách, kterým dělal koncert, a které u něj přespávaly, mluví Banán v Modelářích pravidelně. Jeho promotérská (ale i bookerská) historie je bohatá a nabitá hromadou zajímavých vzpomínek i historek s poučením. Jako třeba ta, jak se kapele v Praze ztratil bubeník, a co za tím stálo. Rozhovor nejen o tom, co vás může zaskočit, i když za sebou máte desítky akcí.
„Pamatuju si období, kdy jsem byl na Sedmičce dvanáct dní po sobě,“ vzpomíná Banán na roky, kdy byl zapojený do největšího množství akcí. Aktuálně jich dělá jen pár do roka, motivace ale zůstávají stejné: musí mít rád hudbu dané kapely, anebo i když nejde o největší srdcovku, stačí si oblíbit lidi z kapely a chtít je znovu vidět. „Spaly u mě i kapely, které byly vyhlášené tím, jak uměly dělat párty. A většinou to nějak dopadlo,“ vzpomíná abstinující Banán třeba na divočáky ze Saviours.
Povídání v Banánově kuchyni se zkraje obvykle točí kolem hudby, velmi snadno se ale mohou stočit k duchovním otázkám (to když u vás bydlí Daniel Higgs), otázkám punkové etiky (to když u vás nocují Limp Wrist) anebo čtení Satanské bible ve svitu čelovky – to když nechce rušit spánek ostatních vokalista Mark McCoy z Charles Bronson.
Co se do knihy Nepřestat se dívat kolem sebe nevešlo? Banán vzpomíná na koncerty Tragedy, Limp Wrist, Heaven Shall Burn a další, na které nikdy nezapomene. Chtěl někdy pořádat koncerty na plný úvazek? A co ho na pořádání koncertů nejvíce štvalo?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
