„Hodně degustuju, potřebuju si nachutnat různé styly,“ říká domovarník
Češi pijí skoro nejvíc piva na světe. I když se naše obliba omezuje především na klasický ležák, čím dál víc se dnes setkáváme s pivními speciály z malých rodinných pivovarů, lidé taky vaří pivo doma. Amatérští pivovarníci si říkají domovarníci. Už si založili vlastní cech, vydali knihu a pořádají soutěže a festivaly, kde svoje výtvory porovnávají. Honza svoji strojovnu v garáži pojmenoval Pivovar K lesu. Michal Hromas s ním probral nejen slady, kvasy a chmely, ale i radlery a v sousedních zemích populární piva s ovocnou šťávou. Rozhovor si poslechněte tady!
Honza z Babic začal vařit pivo doma v garáži rodinného domku před třemi lety. Začal s kupovaným setem, tzv. beer kitem. Když zjistil, že doma připravené pivo trumfne i průměrné pivo ze supermarketu, vaření docela propadl. Začal pracovat systematicky, postupně nakupoval slady, stahoval receptury ze stránek zavedených pivovarů a připravoval vlastní pivní speciály. Postupně se v malé garáži rodinného domku začala rozšiřovat domovarnická výbava o chladničky, malou varnu a linku na mytí lahví.
Během tří let to nebyla velká investice, ale i přesto dokáže Honza uvařit solidní množství piva v rozličných druzích. Díky tomu, že rodinu pravidelně vyváží na dovolenou a domovarnictví nepatří mezi záliby, které by blízké okolí výrazně obtěžovaly, rodina jeho koníčka toleruje. Podle Honzových dětí je vlastně fajn, že je od táty na chvíli pokoj.
„Hlavně si kup zavařovací hrnec!“
O pivu mluvil Honza více jak hodinu téměř bez nadechnutí. O rozličných sladech, svrchním i spodním kvašení, o koření, bylinkách. „Pšeničné pivo (weizenbier) může být zakalený, typicky voní po hřebíčku a po banánu. U ležáku by to bylo považováno za vadu,“ vysvětluje. Vařil pivo ze smrku, bezinek nebo šípku, používá meduňku, mátu nebo skořici. Kromě chmelu už použil pro přípravu piva i pelyněk s medem, podle historického receptu.
I když se mu nedá upřít kreativita, pracuje stále systematicky, s respektem k pivnímu stylu podle způsobu kvašení, barvy, chuti, vůně a obsahu alkoholu. Při exkurzích pořádaných cechem domovarníků se seznamuje s rozdíly mezi kvasy, slady, sleduje rozdíly v kvalitě vody i to, jaký vliv může mít i minimální rozdíl v teplotě na výslednou kvalitu piva. Když dva domovarníci dostanou stejný recept, mohou se podle Honzy výsledky výrazně lišit.
„Ve vaření ležáku jsme asi nejlepší na světě“
Podle našeho domovarníka máme největší spotřebu piva a nejlevnější pivo na světě. S takovou zkušeností se můžeme považovat za experty na pivo, zejména pokud jde o chuť a kvalitu servisu. To se bohužel omezuje na tradiční ležák, pokud jde o jiné typy piva, tam už si Čech úplně nepochutná. I přesto, pokud jde o pivní speciály, Češi stále více experimentují a o jiných typech piva se zvedá povědomí. V přípravě ležáku podle Honzy patříme ke světové špičce. I díky unikátnímu žateckému chmelu, tzv. poloranému červeňáku.
„Domovarník není pod tržním tlakem a může si dovolit větší kreativitu“
Honza má jasno. Jeho práce zajišťuje prostředky nejen pro kvalitní život celé jeho rodiny, ale také mu umožňuje věnovat se domovarnictví na úrovni, která mu vyhovuje. Vzhledem k tomu, že není vystaven ekonomickému tlaku, který by způsob a výsledky jeho práce nutně deformoval, může si dovolit pohrávat v menším množství s rozličnými typy piva. Prodávat by ho určitě nechtěl. Vaří si malé edice do lahví označených vlastní etiketou Pivovar K lesu. Jeho výtvory tak mohou ochutnávat jeho blízcí, rodina a přátelé.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
