Honza Vojtko v Diagnóze F: O smutku partnerů lidí s duševní poruchou

17. červen 2017

V Diagnóze F často věnujeme pozornost tématům duševních poruch. Člověk s diagnózou nebo bez ní, ale s nějakými obtížemi v duševní oblasti, se zpravidla může obrátit na psychiatra, psychologa či psychoterapeuta. Jeho blízcí to mohou udělat také, nicméně když už to dělají, častěji proto aby pomohli tomu, komu je v tu chvíli těžko na duši, a na sebe mají tendenci zapomínat.

Podobnou zkušenost uvádí v rozhovoru Diagnózy F párový terapeut Honza Vojtko, který se s podobnými dvojicemi potkává ve své praxi. „Málokdo pečuje o lidi, kteří žijí s partnerem s duševním onemocněním, a to žití nemusí být úplně jednoduché. Mám třeba jednoho klienta, který než vyjde z domu, tak to trvá hodinu až hodinu a půl, protože se potřebuje zabezpečit různými rituály. Přitom žije mimo Prahu, musí dojíždět, vozí děti i ženu… A i když ti lidé jsou schopni velmi pěkně nastavit zrcadlo toho, jak lze žít dobře i s partnerem, který má nějakou diagnózu, přesto je na nich vidět smutek. Z toho, že se od nich tak nějak očekává, že když toho partnera milují, že pomohou, že budou mít pochopení. Když už se jich někdo zeptá, jak se jim daří, rozhovor se stejně často stočí k potížím, které s duševní poruchou jejich partnera souvisejí,“ popisuje Vojtko.

Duševní porucha však může mít ve vztahu či v rodině i další funkce. Může být štítem, který před sebe nemocný člověk postaví, ale i společným tématem, které jakoby drželo rodinu pohromadě. Podobná využití duševních nemocí mohou být jednou z překážek k jejich úspěšné léčbě či jejímu zvládnutí.

Poslechněte si Diagnózu F o lidech, kteří žijí s lidmi s duševní poruchou.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio