Horace and Pete je seriál dekády, který se nestal kultem

Vchází bělovlasý stařík v kabátu.
Stařík: „Je tohle U Horáce a Petea?“
Horác: „Ano.“
Stařík: „Tak tomu skoro ani nemůžu uvěřit. Pořád tady pracují Horác a Pete?“
Horác: „Ano, já jsem Horác a to je Pete. Támhle je předchozí Pete, strýc Pete. Vy jste sem dřív chodil?“
Stařík: „Já jsem sem chodil, už když jsem byl malý kluk! Máma mě sem tátovi posílala pro pivo. Taky jsem tady pil svoje první pivo... a potkal jsem tu svoji ženu. Támhle na té stoličce seděla! Léta jsme byli ženatí, to jsem byl šťastný… Pak jsem slyšel, že spí s mým nejlepším kamarádem. Jeden den jsem přišel sem a ona tu zase seděla na té stoličce. A líbala se s ním. Tak jsem je oba zastřelil, byli na místě mrtví. To bylo v roce 1961. Dneska mě pustili z basy...“

Článek vyšel v časopise Wave Moon (společném projektu Radia Wave a Full Moonu), na který se můžete podívat a stáhnout si ho tady.

O lidech se na baru U Horáce a Petea mluví jako o bytostech, které mají potenciál. Potenciál přinášet problémy a způsobovat traumata. Žvanícím štamgastům tu nalévá panáky ředěné vodou strýc Pete (osmdesátiletý Alan Alda), který nedělá míchané drinky, hipstrům účtuje dvojnásobek, protože sem přišli ironicky, a proti obvinění z rasismu argumentuje tím, že barevné v jeho baru obsluhovali už před válkou. „Mám fotku negra, jak sedí přímo na téhle stoličce v roce 1930!“ Spolu s ním obsluhuje Pete (Steve Buscemi), který bez pravidelné dávky prášků vyhání imaginární bubáky z baru koštětem, a Horace (Louis C. K.), muž bez vlastností. Jeho sestra jej popisuje jako člověka, který není „nic“.

Depresivním humorem z každodennosti obyčejného otce se C. K. proslavil už před lety ve svých stand-upech a sitcomu Louie. Tentokrát ale napsal drama, ve kterém s každou epizodou humoru i naděje postupně ubývá, až žádná nezbývá. Připomíná spíš Mad Meny než banální Cheers, podle kterého údajně vznikl český seriál Hospoda. Jednotliví Horácové a Peteové obsluhující bar se zdají být personifikovanými představami o tom, co znamenalo být Američanem před padesáti lety a co to znamená dnes. Už od první epizody se dá tušit, že jeden z posledních brooklynských dive barů, rodinný podnik vlastněný řetězem Horáců a Peteů od roku 1916, místo načichlé alko-nostalgií, je ve skutečnosti past. Alespoň pro ty, kteří s ním spojili celý život.

Některé americké televizní kritiky přiměl scénář ke srovnáním seriálu s největšími klasiky rozkladu americké rodiny – dramatiky Eugenem O'Neillem nebo Arthurem Millerem. Horace and Pete skutečně více připomíná zfilmovanou divadelní hru nebo americké televizní pořady z padesátých let než současný televizní seriál. „Patří vůbec Horace and Pete do televize?“ ptá se kritik magazínu The New Yorker.

Neprozradit ani Garfunkelovi

Louis C. K. svůj seriál ostatně žádné televizi nenabídl. „Věděl jsem, že něco chystá, říkal mi, že připravuje ještě další věc,“ říká jeden z producentů televize FX, která od roku 2010 vysílá sitcom Louie. „Zeptal jsem se ho, jestli to nechce dělat s námi, a on na to: ‚Ne, nechci to vůbec promovat. Nechci o tom nikomu říkat, nechci žádné investory, žádné lidi, kteří by mi do toho mluvili. Chci si to zaplatit sám a chci si to dát na web bez toho, aby to někdo věděl dopředu.‘“ C. K. o vzniku seriálu skutečně zpravil jen ty, kteří v něm hráli, stříhali jej nebo skládali hudbu (Paul Simon.). V lednu umístil na svůj web první epizodu se stručným: „Podívejte se přímo tady. Doufáme, že se vám to bude líbit.“ Na otázku, proč se rozhodl točit na vlastní pěst, odpovídá v televizním rozhovoru Jimmymu Kimmelovi také stručně: „Protože to byla větší zábava.“

S vydáváním hudby se to má podobně už nějakou dobu. Surprise albums dnes čas od času vydají i globální hvězdy. V případě seriálů, které většinou produkují velké společnosti a spolupracují na nich početné tvůrčí kolektivy, se však nic podobného zatím nestalo. Případ jednoho autora, který si na vlastní náklady napíše a natočí desetidílný seriál a obsadí sám sebe do hlavní role, je skutečně bezprecedentní. V éře nepřetržitého sledování seriálů jsou producenti zvyklí pravidelně promovat i starší tituly. Ty, které se mají divákům představit nově, se promují denně – jako další řada Gilmorových děvčat plánovaná na podzim. Na sociálních sítích a webových magazínech se připomíná už od jara, což vytváří dojem události roku. „Nikdy nemůžete přestat promovat svoji značku,“ cituje text Always Be Marketing na webu Vulture šéfku marketingu NBC Universal Alexandru Shapiro. „V momentě, kdy toho necháte, vám fanoušci přestanou věnovat pozornost.“

Louis C.K. |foto: Fotobanka Profimedia

Louieho mlčení až do samotné premiéry Horáce a Petea je v tomto kontextu skutečným kouskem. „Mám pocit, že když dopředu prozradíte, o čem je příběh, jaké jsou postavy a jaký je tón celé té věci, publikum přijde o možnost vidět to tak, jak jste to napsali. Ví toho předem hrozně moc,“ vysvětlil po uvedení prvního dílu. A tak i jeho poslední upozornění – na desátou, finální epizodu – bylo velmi stručné. „Nemám nic chytrého, co bych řekl. Ale hrozně rád bych vám oznámil, že poslední epizoda Horace and Pete je tady.“

Autorsky je Horace and Pete splněný sen. Seriál, který by devíti producentům z deseti nejspíš připadal depresivní, místy neobratný a formálně neatraktivní, vznikl přesně tak, jak C. K. chtěl. Zahájil jej dlouhou sekvencí, při které je v baru při ranním uklízení slyšet jen hudba, a se zenovým klidem nechává emoce často vyznít do úplného ticha. Ve srovnání s notnou částí dnešních seriálů, ve kterých dominují dynamické prvky jako rychlý střih, krátká stopáž scén nebo montáže podkreslené hudbou, se Louieho epizody zdají vhodné k meditačnímu cvičení. Zatímco většina televizního obsahu se zrychluje, Horác a Pete se svými tragickými potížemi svět okolo zpomalují. Stejně jako s minutami ticha se to má s drobnými chybami, C. K. je nechává být. Včetně přeřeknutí nebo momentu se špatně umístěnou rekvizitou.

Seriál se vzpírá komerční logice i svojí bezvýchodností. Lidský potenciál podle Louieho scenáristy spočívá především v dělání příšerných, fatálních chyb a ničení sebe sama i životů svých blízkých. Louieho apolitický náhled na svět, zjevný i z jeho stand-upů, vždy směřuje k pointě, která praví, že všichni jsou hrozní. A když jsou všichni hrozní, nikdo nemůže být nejhorší. Lidé na baru U Horáce a Petea jsou prokletí, ať udělají cokoliv. Stejnou měrou zaslouží soucit i pohrdání.

Požadujme nemožné

Louieho kousek se zprvu zdál být předznamenáním něčeho zcela nového. Pokud by s produkty společností, jako je HBO nebo Netflix, mohl soupeřit titul, který dal zrzavý Američan dohromady na koleni, mohlo by to pro americký televizní průmysl znamenat období velkých změn. C. K. je samozřejmě už léta globálně známou osobností, jeho stand-upy milují lidé na všech kontinentech a díky seriálu Louie se už v roce 2012 ocitl na seznamu nejvlivnějších lidí podle časopisu Time. Jeho popularita mu však (jen) zajistila sympatie hvězd, které si v seriálu ochotně zahrály. Recenze byly skvělé, Hollywood Reporter Louiemu věštil zisk několika Emmy a jedním dechem nejznámější americkou televizní cenu kritizoval za příliš rigidní kategorie. (Patří Horace and Pete mezi dramata nebo komedie?) C. K. si udělal, co chtěl a jak chtěl, a na chvíli tak připomněl, jak málo jsme zvyklí chtít občas nemožné. Tři měsíce po premiéře prvního dílu však ve známém rozhlasovém pořadu Howarda Sterna řekl, že má kvůli seriálu milionový dluh.

The Atlantic to komentoval takto: „Komik přiznal, že webový seriál Horace and Pete není výdělečný. Zdá se, že model nezávislé televizní produkce je pořád na míle daleko od toho, aby proměnil průmysl.“ Louieho rozhodnutí nechat epizody na svém webu fanouškům za pět a méně dolarů znamenalo, že jeho diář bude muset následující rok vyplnit celosvětová stand-up tour, která by mu pomohla dluhy splatit.

Louis C.K. v seriálu Louie|foto: Fotobanka Profimedia

Nominace na Emmy nakonec z celého hvězdného ansámblu získala pouze Laurie Metcalf za svůj fascinující devítiminutový monolog, ve kterém exmanželi Horácovi popisuje začínající milostnou aféru se svým čtyřiaosmdesátiletým tchánem. S výjimkou Laurie Metcalf však Horáce a Petea ignorovala televizní akademie ve všech ostatních kategoriích kromě střihu. Mezi dveře instituce zvyklé oceňovat produkty kolosů, jako je HBO, nechala Louieho strčit jen dva pověstné prstíčky. A zatímco o každé epizodě seriálů Hra o trůny nebo Orange Is the New Black vznikají stovky článků, Horace a Petea komentoval ve skutečnosti jen zlomek publicistů. „Stejně to za to stálo,“ smál se Louis C. K. ve Sternově pořadu.

Revolta seriálem

Zatímco filmaři tvořící mimo velká studia se snaží svoje snímky financovat skrze producentské společnosti z celého světa a následně je zpeněžit prodejem co nejvíce distributorům, nezávislá televize potřebuje ke své existenci internet. Nezávislá seriálová tvorba je tedy relativně nová věc. Seriály začínajících tvůrců se dnes dají snadno najít na YouTube, server však funguje především jako platforma, díky které mohou autoři získat smlouvu s opravdovou televizí – jako se to povedlo dvojici Ilana Glazer a Abbi Jacobson, jejichž Broad City dnes vysílá Comedy Central. Pro mladé scenáristy nebo komiky jsou Glazer a Jacobson pravděpodobně vlivnějšími vzory než světově známá celebrita Louis C. K. Dvě mladé Newyorčanky ještě nedávno hledaly levné nájmy a doufaly, že se na jejich skeče dívají alespoň jejich kamarádi. Louieho ignorace zavedených zvyklostí by však mohla znamenat začátek skutečného obratu jak ve způsobu produkce seriálů, tak v jejich formálním provedení.

Těžko říct, jak silný účinek může jeho antiseriál mít. Přes relativně malé množství mediálních ohlasů se komikovi podařilo okouzlit drtivou většinu televizních kritiků, kteří se mu věnovali. Má tedy zatím pověst titulu, který divácky poněkud zapadl, ale miluje jej kritika, což není úplně špatná pozice. Podobně se kdysi mluvilo o seriálu The Wire, který se kultovním stal až zpětně. V červnu navíc C. K. začal lehce korigovat vyznění příběhu – pokusí se prý napsat i druhou sezonu. „Měl bych pár nápadů, o čem by to mělo být, ale nechci to lámat přes koleno. Pokud to nepůjde, nebudu to dělat za každou cenu.“ Dodal také, že seriál po nějaké době konečně vydělává. Pomohla jeho tour, na které jej promoval, a začaly prý přibývat nabídky platforem, které by jej rády koupily. Horace and Pete však stále nechce chápat jako projekt, který měl jednoduše vydělat.

via GIPHY

„Horace and Pete byli sběrači dat,“ řekl C. K. webu Deadline. Cílem prý bylo zjistit, jak daleko se seriál bez kampaně a šuškandy dostane. Komik dokonce prohlásil, že si přál, aby na jeho instantním úspěchu nezáleželo. „Některé pořady se zruší po jednom dni vysílání jenom proto, že nedostály očekáváním vyšroubovaným množstvím upoutávek a reklam. Lidé si teď ale na internetu sami vyhledávají věci, které se jim líbí,“ snažil se zlehčit vliv marketérů. „Publikum se nedá ovládat.“ Jestli se Louieho barové antikomedii podaří do povědomí seriálových diváků dostat až zpětně, se teprve ukáže. Není těžké si představit fanoušky, kteří si poslední dekádu navzájem doporučovali baltimorskou kroniku The Wire jako nejlepší seriál historie, jak hajpují temné rodinné drama, které neběželo na žádné televizi. V opačném případě zůstane Louiemu na kontě deset epizod zapomenutého, ale naprosto výjimečného seriálu, který je se vším svým nihilismem zároveň výrazem protestu vůči logice televizního průmyslu.

Nejlépe jeho statement na baru U Horáce a Petea vystihl komik a buddhista Garry Shandling: „Svět je moc hlučný a roztěkaný na to, aby se mu nakonec podařilo přežít. Všichni by měli držet hubu. Odpovědi se dají najít jen v tichu. Mniši se kvůli tomu na protest upalují, aby dali najevo, jak důležité to je. Jen si to představte.“