Hrdina Giorgio Moroder se vrací jako rutinní disko řemeslník
„My name is Giovanni Giorgio, but everybody calls me Giorgio.“ Tak tuhle větu si určitě pamatuje každý, kdo propadl kouzlu posledního alba Daft Punk nazvaného Random Access Memories. Francouzští roboti tady ve skladbě Giorgio by Moroder složili poctu italsko-německému pionýrovi taneční hudby, který v prologu skladby odvypráví svůj životní příběh. Giorgio Moroder do tracku nedodal po hudební stránce vůbec nic, přesto obrovsky nakopl jeho kariéru, která od poloviny 80. let stagnovala.
Každý chtěl najednou Morodera – DJoval na velkých festivalech, remixoval Coldplay nebo Lady Gaga a vydával reedice svých desek. A nakonec muselo dojít i k tomu, že v pětasedmdesáti letech natočil nové studiové album, první po dlouhých třiceti letech. Jmenuje se Déjà vu a hostují mu zde vokalistky slavných jmen, jako Kylie Minogue, Britney Spears nebo Sia. Fanoušci Random Access Memories ale můžou zůstat v klidu, Moroderova novinka má blíže ke kolotočářskému eurodance nebo současnému brakovému EDM než k organickým návratům do historie à la Daft Punk.
Moroder vzal v polovině 70. let disko z newyorských tančíren, vymazal z něho pozůstatky funku a udělal z něho mainstreamový pop postavený na slasti mechanické repetice. Zapomeňte na syntezátorovou klasiku From Here To Eternity z roku 1977, Moroder se na Déjà vu vrací k čistokrevnému disko popu, který ho proslavil v 80. letech. A aby to bylo ještě horší, tak se ho snaží vylepšit o triky současného EDM. Skladbám jako 4 U With Love nebo Diamonds ordinuje botox tranceových zvedáků a umělohmotné emoce, zatímco titulní track se Siou se dokonce snaží klonovat Get Lucky s basovou linkou à la Nile Rodgers. A když se spustí Tom’s Diner s Britney Spears, máte pocit, že jste se ocitli na té nejupocenější devadesátkové diskotéce, jakou si jen umíte představit.
Jsou tu i povedenější tracky. Right Here, Right Now zachrání charismatická Kylie Minogue a instrumentálky 74 Is The New 24 a La Disco se drží staromilského ducha futurismu pozdních sedmdesátek. Moroder tady alespoň není v zajetí šíleného nápadu, že by se mohl pustit do křížku s dnešními producentskými esy, jako jsou David Guetta nebo Diplo, a vzejít ze souboje jako vítěz.
Výše zmíněná devítiminutová skladba Daft Punk je o svobodě a o schopnosti vymanit se ze zavedených postupů a škatulek. Jestli se Giorgio Moroder stal díky svému proslovu hrdinou dnešní generace producentů, pak album Déjà vu jeho mýtus zase úspěšně strhává. Není tu zhola nic, co by stvrzovalo jeho image klubového revolucionáře, spíše naopak – Moroder je na své novince v roli rutinního disko řemeslníka.
Hodnocení: 30 %
Giorgio Moroder – Déjà vu (RCA, Sony)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
