Hudební AI inkubátor Youtube získává známé hlasy. Připojí se člen Abby i dědic Sinatry

Eua de Paris zveřejnila svou zprávu v pátek po devíti dnech měření. Den předtím člen Mezinárodního olympijského výboru odmítl možnost, že se plavecké závody v Seině uskuteční. Informoval o tom zpravodajský web NPR s odvoláním na agenturu AP.

O kvalitě vody stále nepochybuje ani prezident Emmanuel Macron, který se na důkaz kvality půjde do řeky v Paříži vykoupat 23. června. Oznámil to na začátku června a svůj plán zatím neodvolal.

Někteří obyvatelé Paříže na tento den připravili speciální protest „Je Chie Dans La Seine Le 23 Juin,“ který by se dal přeložit jako – „vykálím se do Seiny 23. června.“ Populární se stal hlavně na síti X a na TikToku. Někdo dokonce vytvořil webovou stránku, která lidem říká, v kolik hodin se mají do řeky vykálet, aby Macrona trefily. Radí také, aby si lidé na protest přinesly exkrement v pytlíku z domova, informoval server El Heraldo.

Před olympiádou se Paříž rozhodla investovat 1,5 billionu dolarů (v přepočtu zhruba 28 miliard korun) na vyčištění řeky. Kvalita vody se mění i v závislosti na srážkách. Měření tak ovlivnily i červencové silné deště. První plavecký závod v Seině je naplánován na 30. a 31. července. Ke konci Olympijských her (8. a 9. srpna) se má v řece závodit v dálkovém plavání. Závod je dlouhý přes 10 kilometrů.

Konečné slovo, jestli bude Seina schválena k závodění, mají zastřešující organizace World Aquatic a World Triathlon. V případě špatných podmínek mohou být soutěže přesunuty na jiný termín. V extrémním případě pravidla umožňují místo triatlonu bojovat o medaile v duatlonu bez plavecké části.

Téměř 39 procent lidí z celého světa uvedlo, že se někdy nebo často vyhýbá zprávám. To je o deset procent víc než v roce 2017. Podle oxfordského institutu Reuters pro studium žurnalistiky je nechuť ke zpravodajství na rekordní úrovni. S odvoláním na globální průzkum o tom informuje zpravodajský server BBC News.

Zpráva ale zároveň zjistila, že zájem o zpravodajství v některých zemích, včetně Spojených států, zvýšily volby. Průzkumu pro letošní Digital News Report se zúčastnilo celkem 94 943 dospělých ve 47 zemích včetně České republiky.

Zejména v Evropě a Spojených státech klesá počet lidí, kteří se o zpravodajství zajímají na Facebooku. Platforem, kde lidé čerpají informace, je čím dál víc a v tomto směru roste význam chatovacích aplikací a různých videoplatforem. Z výzkumu vyplývá, že vůbec nejvíc lidí, 31 procent, se ke zpravodajství dostává přes platformu YouTube, následuje chatovací aplikace WhatsApp a poté TikTok.

Průzkum ale také naznačuje, že důvěra ve zpravodajství se stabilně drží na 40 %. Tento údaj je tradičně nejvyšší ve skandinávských zemích, vůbec nejvíc lidí věří tradičním médiím ve Finsku. Naopak v Řecku a Maďarsku je to jenom něco okolo dvaceti procent lidí.

Nízká důvěra Čechů ve zprávy podle průzkumu „odráží problematickou hospodářskou situaci země a polarizované politické klima“. K nejdůvěryhodnějším médiím dlouhodobě patří Český rozhlas a Česká televize.

Umění v době krize. Máme za sebou covid, potýkáme se s inflací nebo válkami a můžeme si všímat toho, že po civilnosti se do hudby zase vrací opulence, hédonismus a velikášství. Velkolepý zvuk, hodně lesku, šminek a hojnost všeho. To se ostatně v umění děje napříč dějinami. Jedním velkým příkladem za všechny je baroko jako styl, který měl lidi vyvést z letargie po morové ráně. Opulence v areálu barokního Trojského zámku během léta prozkoumá, jak se nás hudba snaží rozptýlit v aktuálních krizích.

Debatní program

Na úvod první Opulence můžete navštívit (živou) debatu nazvanou Opulentní cesta ke svobodě. Historie populární hudby ukazuje, že boj za svobodu a rovnoprávnost nemusí být nuda, a rozhodně ho nemusíte vést v teplákách. Vyznavači disca, glamu nebo třeba psychedelických žánrů vždy vyzývali na souboj dobové normy týkající se genderu nebo sexuality a nikdy se nebáli velkolepého stylu.

Opulence GHMP a Radia Wave|foto:Anymade Studio

Proč jde v hudbě emancipace a opulence tak často ruku v ruce? A jak stylové velikášství osvobozuje? O tom si bude povídat Aneta Martínková s novinářkami Janou Patočkovou (Vogue) a Terezou Patočkovou (Page Not Found).

Hudební program

Opulentně-hudební program v zákoutích zahrad Trojského zámku zastoupí slovenská hudebnice DASA, jejíž kariéra odstartovala v roce 2016. Tehdy se přestěhovala do Londýna za studiem hudby na Goldsmiths University. V uplynulých letech vystupovala na renomovaných místech (The Windmill Brixton, Shacklewell Arms a Sebreight Arms) a sdílela pódia s umělci jako Katy J Pearson, Enjoyable Listens a Tyler Hyde (Black Country, New Road). Debutové EP 'Come Through' je výsledkem její dvouleté práce ve studiu Hermitage Works s producentem Nathanem Ridleym a pianistou Sethem Evansem (Black Midi).

Za EP si vysloužila nominaci v kategorii Objev roku na Radio_Head Awards. Nejnovější singl 'wife now' vydala v říjnu 2023 u londýnského vydavatelství Practice Music. DASA v současné době pracuje na svém druhém EP. Při show na Opulenci ji doprovodí digitální písničkář Toyota Vangelis.

Druhou vystupující kapelou bude hudební projekt Ponyhenge (fka Fourtuna) německé herečky a filmařky Emily Brandi, která žije už několik let v Praze. Její první EP 'Who Cares About The World' vyšlo v průběhu roku 2021 a zvukově se pohybuje mezi dream-popovými motivy a silnými melancholickými nápěvy.

Vědci analyzovali genomy ostatků desítek dětí nalezených v hromadném pohřebišti poblíž posvátného cenote, obrovského propadliště v obřadním centru Chichén Itzá na mexickém Yucatánském poloostrově, kde byly dříve objeveny i další lidské oběti. Výzkumníci zjistili, že všechny obětiny byly mužského pohlaví a z velké části šlo o příbuzné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně dvou párů jednovaječných dvojčat. To podle vědců souvisí s významem dvojčat ve starověké mayské mytologii.

Hlavní autor vědeckého článku o výzkumu v časopisu Nature Rodrigo Barquera v rozhovoru pro Washington post uvedl, že tato zjištění jsou „průlomová“ a že se jedná o první příklad pohřebiště dětí výhradně mužského pohlaví v Mexiku a mezi mayskými kulturami.

Výzkumníci také zjistili, že blízce příbuzné děti dostávaly podobnou stravu. Spolu se skutečností, že děti byly v době smrti v podobném věku, naznačuje, že byly vybrány k obětování při stejném rituálu.

„Zprávy z počátku 20. století nepravdivě popularizovaly hrůzostrašné příběhy mladých žen a dívek, které byly na tomto místě obětovány,“ uvedla ve svém prohlášení Christina Warinnerová, spoluautorka zprávy a antropoložka z Harvardovy univerzity.

Starobylé město Chichén Itzá, kde se nachází jedna z největších pyramid z mayského období, se poprvé proslavilo v roce 600 n. l. Podle UNESCO začalo místo chátrat v 15. století – zůstalo však oblíbeným místem mayských poutníků i v koloniálním období a později. V roce 1988 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

VOX dodává, že mladí lidé často věří zavádějícím informacím o vystavování se slunečnímu záření. Řada odborníků poukazuje na TikTok jako na zdroj nejdivočejších fám a spekulací o opalovacích krémech. Americký web proto přichází se čtyřmi fakty o opalovacích krémech.

Sluneční záření způsobuje rakovinu kůže –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a opalovací krém jí zabraňuje. Kosmetická laborantka ze Sydney Michelle Wongová na svém na YouTube kanálu Lab Muffin Beauty Science už léta vyvrací mýty o opalovacích krémech. Stále dominuje mýtus, že opalovací krém způsobuje rakovinu. Data ale ukazují opak. Podle VOXu v Austrálii, kde je kultura opalovacích krémů možná silnější než v kterékoli jiné zemi, výskyt kožního melanomu od roku 2005 klesá.

Existují dvě kategorie opalovacích krémů. Minerální přípravky fungují tak, že na kůži jsou naneseny minerály, které fyzicky odrážejí sluneční paprsky. Používají se k tomu obvykle dvě složky: oxid zinečnatý a oxid titaničitý. Chemické opalovací krémy obsahují látky, které pohlcují sluneční záření při dopadu na kůži. Patří mezi ně avobenzon, oxybenzon a řada dalších sloučenin.

Australský manuál pro opalování uvádí, že existuje řada důkazů o prospěšnosti UV záření pro zdraví kostí, náladu, cirkadiánní rytmus a zrak. Určitý přínos může mít také slunce pro imunitní systém, i když údaje, které by to potvrzovaly, jsou méně jasné. Při použití opalovacího krému se prospěšnost slunečních paprsků pro zdraví nijak nesnižuje, říká Wongová.

Ukazuje se také, že lidé se nemažou dost důkladně. Vychází z toho, že opalovací krém s vysokým SPF –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i nad 50, je proto lepší, než SPF 50. V místech, kde je aplikace opalovacího krému trochu polovičatá, bude nedokonale namazaný krém SPF 100 stále poskytovat určitou ochranu, zatímco krém SPF 50 ve stejném scénáři nabízí podstatně méně.

New York Times připomíná, že technologie k umělému ochlazení planety (tzv. solární geoinženýrství), byly donedávna považovány za kontroverzní. S alarmujícím nárůstem globálních teplot si ale rychle získávají pozornost. Nový výzkum by se měl zaměřit na predikci dopadů v různých částech světa v případě, že se vlády rozhodnou podobné technologie zavést.

„Nejsme pro nasazení těchto technologií. To není naším cílem. Naším cílem jsou informace a solidní a kvalitní vědecké poznatky,“ řekla doktorka Lisa Dillingová, která projekt řídí. Nezisková organizace Environmental Defense Fund se už dříve stavěla k technologiím na ochlazení planety skepticky. Dr. Dillingová však říká, že diskuse o způsobech ochlazování planety nezmizí bez ohledu na odpor odborné veřejnosti.

Organizace bude financovat výzkum solárního geoinženýrství, které spočívá v odrážení většího množství sluneční energie zpět do vesmíru. Podle webu The Verge existuje několik technik, jako třeba vstřikování aerosolů do stratosféry nebo zesvětlování mraků, aby lépe odrážely sluneční paprsky.

Někteří vědci se domnívají, že taková opatření by mohla dočasně snížit globální teplotu, dokud společnost nesníží emise skleníkových plynů odklonem od fosilních paliv. Zatím ale nejsou jasné další možné dopady, které by podobná opatření mohla mít.

Výzkum bude chtít například zjistit to, jestli by odrážení většího množství slunečního světla nezměnilo srážkové poměry, nebo jestli by se nenarušil systém oceánských proudů, které ovlivňují život na pevnině i v moři.

Odpůrci také tvrdí, že pouhé uvažování o solárním geoinženýrství vytváří nebezpečný dojem, že existují rychlá řešení klimatických změn.

Lithium se využívá v přístrojích, od kterých se očekává dlouhá životnost. Zdrojem elektřiny je u hodinek, dálkových ovladačů a zároveň je nezbytným materiálem pro výrobu lithium-iontových baterií, které se nachází v chytrých telefonech nebo v elektromobilech. Těžba lithia je v dnešní době závislá na vysoké koncentraci lithia v horninové rudě. Těžit se ale vyplatí v ložiskách, které jsou jen v několika zemích.

Výzkumníci z Pritzkerovy školy molekulárního inženýrství (PME) na Chicagské univerzitě přišli na způsob, jak extrahovat lithium tak, aby nemuselo docházet ke komplikacím a zdlouhavému procesu těžby. Díky nové metodě by se lithium mohlo získávat ze zdrojů, které doposud nebylo možné využít – třeba mořské nebo podzemní vody. Američtí vědci z Kalifornské univerzity v rámci výzkumu financovaného ministerstvem energetiky zkoumali Saltonské moře, největší jezero ve Spojených státech. Následně zjistili, že na dně jezera se vyskytuje 18 tun lithia. Díky takovému množství by bylo možné vytvořit baterie až pro 382 milionů elektrických vozidel, informuje server Indy 100. Těžba lithia z jezera se ale nemusí obejít bez komplikací i nebezpečí.

A právě v takovém případě by mohl dosavadní postupy změnit nový způsob získávání lithia. „Naše metoda umožňuje účinnou extrakci minerálu z velmi zředěných kapalin, což může výrazně rozšířit potenciální zdroje lithia,“ uvedl Chong Liu, odborný asistent z Chicagské univerzity. S novým postupem lze lithium oddělit na základě jeho elektrochemických vlastností, což jej umožňuje nasáknout podobně jako vodu v houbě.  Podrobně byl výzkum popsán ve studii publikované na webu Nature Communications.

Tento přelomový objev by mohl snížit náklady na výrobu baterií a významně tím ovlivnit ceny elektromobilů v Evropě a Severní Americe. Zároveň by se díky zajištění domácích dodávek lithia mohl podpořit americký trh, čímž by se snížila závislost na dovozu. V neposlední řadě by se pak Spojené státy staly vedoucí zemí v chemickém průmyslu a předstihly by Čínu.

Díry se nacházejí na stěnách dávných sopek v největší oblasti Marsu zvané Tharsis – oblasti, ve které jsou i jedny z největších sopek ve sluneční soustavě. Odborníci se domnívají, že v současnosti již nejsou aktivní, hluboko pod povrchem ale stále mohou být pozůstatky lávových trubic. Ačkoli jde o pozoruhodný úkaz, nejde o nový jev, jak píše server LADbible. Snímky těchto jam jsou totiž pořizovány už od roku 2007. Přesto toho po téměř dvaceti letech o nich víme pramálo. V současnosti ale mohou o celé planetě poskytnout podstatné informace.

Podle astronomů a odborníků na sopečnou problematiku by díry nalezené na bocích starobylých sopek v oblasti Tharsis měly se sopkami úzce souviset. Brandon Johnson, geofyzik z Purdueovy univerzity, uvedl, že se pravděpodobně jedná o „světlíky“, tedy místa, kde se země nad trubicemi propadla a na povrchu zůstala zející díra.

Tyto otvory by v budoucnu mohly hrát velkou roli během misí na Mars. Sloužily by třeba jako bezpečné útočiště pro astronauty, kteří by se v nich mohli ukrýt před radiací a slunečními bouřemi. Stejně tak mohou poskytovat útočiště i pro potenciální mimozemské organismy. Je ovšem nutné zdůraznit, že dodnes netušíme, jak hluboké tyto prohlubně jsou a kam vedou. O jejich možnostech a využití můžeme zatím jen spekulovat, a to na základě vědomostí o lávových rourách na Zemi. K větším závěrům tak zatím dojít nelze. „Na naší planetě mohou být tyto trubice dostatečně velké na to, aby se v nich dalo chodit, ale také mohou být velmi malé a jejich dutiny mohou být nespojité,“ míní Ross Beyer, planetární vědec z Institutu SETI On the Earth.  I podle něj v současnosti neexistuje způsob, jak zjistit více detailů o jámách i o tom, co přesně se v propadlé půdě Marsu nachází, dokud nebudou podrobněji prozkoumány.

Voliči města Limburg an der Lahn mají za sebou neobvyklé hlasování. Týkalo se nepopulárního druhu ptáků, kteří pro město na západním okraji německé spolkové země Hesensko představují několik let problém. Důvodem nárůstu jejich populace jsou mimo jiné zásoby potravy, kvůli kterým se holubi na místě zdržují.

Městská rada o usmrcení holubů skalních rozhodla už v listopadu minulého roku. Verdikt se ovšem setkal s kritikou organizací na ochranu zvířat. Otázka holubí populace proto nyní byla předložena i obyvatelům města. Ti rozhodli stejně. Pro utracení těchto ptáků bylo přes 53 % voličů, kteří se referenda účastnili. „Dnešní výsledek byl pro nás nepředvídatelný. Občané využili svého práva a rozhodli, že populaci holubů zredukuje sokolník,“ sdělil německému týdeníku Der Spiegel starosta města Marius Hahn. Jinými slovy sokolník naláká ptáky do pasti, následně je udeří dřevěnou tyčí, aby je omráčil, a nakonec jim zlomí vaz.

Aktivisté bojující za práva zvířat byli po oznámení tohoto postupu zděšeni. „Žijeme v roce 2023. Nemůže se stát, že budeme zabíjet zvířata jen proto, že nás otravují a jsou na obtíž. To je nepřijatelné,“ řekla loni britské televizi Sky New Tanya Muller, vedoucí projektu holubů ve městě Limburg. Podle kritiků je navíc hubení holubů zbytečné a neúčinné. Výzkum ukazuje, že zabíjení těchto ptáků není účinnou metodou snižování jejich populace ve městech. Ptáci se totiž budou dále rozmnožovat a svá čísla záhy obnoví.

Jak píše německý server The Local, dlouhodobé řešení v této otázce prosazuje skupina Pigeon Action s odkazem na podobný problém ve švýcarské Basileji, kde se mezi lety 1961 a 1985 ročně usmrcovalo i 100 tisíc holubů. Situace se ale podle místního zpravodajského webu nezlepšovala. Skupina tak přišla s programem, přezdívaným Basilejský model, který vyzval obyvatele, aby holuby nekrmili, a navrhl instalovat holubníky, z nichž se odstraňují vejce, díky čemuž se tamní holubí populace za čtyři roky snížila o 50 %.

Podobná metoda se již uplatňuje v bavorském Augsburgu, kde jsou holubníky pod dohledem ochránců zvířat. Jejich zástupci vyměňují holubí vajíčka za atrapy, aby jejich počet udrželi pod kontrolou. Za řešení by se dal brát i zákaz krmení holubů, který se snažila zavést jiná německá města. Právní názor, stejně jako veterinární, ale zní tak, že města nemohou krmení ptáků zakázat, a dokonce jsou povinna se o zvířata postarat, protože jde o potomky zanedbaného domácího druhu, nikoli o divoká zvířata.