Hygge, lagom, sisu. Opravdu existuje recept na štěstí, nebo si Seveřany zase moc romantizujeme?

11. červen 2018
Saunování

Severské národy jsou statisticky jedny z nejšťastnějších na světě. Lidé v těchto zemích žijí v souladu s přírodou, která daleko na severu umí být pěkně strohá. Stejně jako populární design, pro který se už zaužívalo označení skandinávský. Existuje doopravdy nějaká zdejší univerzální formule štěstí a úspěchu, nebo se konejšíme pozitivním stereotypem?

Dánský zázračný recept se jmenuje hygge. Spojuje se s představami posezení u roztopeného krbu s horkým kakaem. Švédové mají lagom a Finové sisu. Možná i díky němu jsou poslední jmenovaní nejšťastnějším národem pro rok 2018. Všech pět severských států se už několik let pravidelně umísťuje v první desítce žebříčku World Happiness Reportu. Výroční zprávu „o stavu národů“ publikuje OSN od roku 2012, většinou při příležitosti Mezinárodního dne štěstí, který připadá na 20. března.

Bhútán a Dystopie

V asijském Bhútánu znají štěstí lidu jako deklarovaný absolutní cíl a úběžník snah vlády už od 18. století. Na počátku 21. století jej dokonce vtělili do oficiální politiky státu zavedením hrubého národního štěstí (HNŠ), které vystřídalo standardní ekonomický ukazatel hrubý domácí produkt. Rozdíl mezi uspokojováním osobních potřeb a takto konceptualizovaným štěstím vysvětlil dobře premiér Bhútánu při představování nového společensko-ekonomického měřítka: „Jednoduše jsme HNŠ odlišili od ‚štěstí‘ jako onoho ‚pocitu spokojenosti‘, se kterým bývá obyčejně spojováno. My totiž už víme, že opravdu trvalé štěstí nemůže existovat, zatímco druzí trpí, a že znamená pomoc bližním, život v harmonii s přírodou a uvědomění si vlastní vnitřní moudrosti a oslnivé přirozenosti našich myslí.“

Bhútán svým příkladem pozitivně motivoval OSN, která označila štěstí za „základní lidský cíl“. A vyzvala zúčastněné národy k měření úrovně štěstí svých občanů, výsledkem je World Happiness Report. Mezi jeho stěžejní kritéria patří vedle těch ekonomických také sociální podpora ze strany státu, poskytované zdravotní služby či třeba možnost nakládat svobodně s volným časem. Kvůli vymezení referenčního rámce vznikl dokonce jeden nový národ, kde se lidé mají po všech stránkách špatně. Koeficient štěstí se stanovuje jako výsledek rozdílu mezi stavem v zkoumaném státě a absolutní mizérií ve fiktivním státním zřízení nazvaném Dystopie.

Děti - Bhútán

Nejšťastnější jsou v Latinské Americe

Data do World Happiness Reportu jsou získávány z různých zdrojů, jako hlavní dodavatel údajů slouží tzv. Gallup World Poll. Americká firma Gallup od roku 2006 podniká komplexní dotazování v celosvětovém kontextu, uvádí se, že prostřednictvím reprezentativních vzorků pokrývá až 98 % veškeré populace Země. Zaměřuje se především na okruhy informací, které jde srovnávat v globálním měřítku: legislativa, potraviny a přístřeší, instituce a infrastruktura, dostupnost práce, blahobyt.

Mezi zkoumanými údaji najdeme i tzv. Gallup Positive Experience Index, který bývá někdy vykládán jako svého druhu měřítko štěstí národů. Jde o jednoduché zjišťování, zda respondenti den před prováděným průzkumem zažívali štěstí, jestli měli důvod se smát a bylo jim dobře. A asi nás ani nepřekvapí, že zde jsou výsledky poněkud jiné. První desítku např. roku 2014 opanovaly výhradně jihoamerické národy. Nutno ale podotknout, že Seveřani za vysmátými Latinoameričany v mnohém nezaostávají, všechny 4 národy (Island není do výzkumu zahrnut) se nacházejí kolem 20 místa. Pro srovnání, Českou republiku hledejte ve spodních patrech žebříčku více než 140 států.

Vezmeme to zkratkou

Jelikož média i čtenáři milují mediální zkratky a nikomu se ve skutečnosti složité statistické údaje z průzkumů číst nechtějí, začalo se hledat jednoduché vysvětlení štěstí a spokojenosti severských národů. Něco, co mají jen oni, a nám se tak zoufale nedostává. Jako třeba ono hygge, lagom a sisu. Nevadí, že tyto tří kulturní konstrukty nemají v základu zas tolik společného a často ani přímo nesouvisí s prožívaným štěstím. Přesně totiž vyhovují romantizujícím stereotypním představám o umírněném životě v harmonii, který odolá každé výzvě a nepřízni.

Na designové rohoži v prázdné světnici. Jak se vyrovnat s nároky minimalismu

Minimalismus

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl obklopen předměty.

O hygge jste už patrně slyšeli. V roce 2016 jej dokonce Oxfordský slovník vyhlásil jedním ze slov roku (spolu třeba s trumpismem a brexitem). Na přelomu toho letošního vystřídalo hygge v českém lifestylovém okruhu švédské lagom. Aspoň tak můžeme soudit z titulků typu „hygge je mrtvé, ať žije lagom“. Při něm si taky můžete dopřát kakao, ale jen tak akorát, přiměřeně, ne že se jim budete nalévat celý večer. V jádru této životní filozofie stojí správná míra všech věcí a někdy se jejím prostřednictvím (v další mediální zkratce) opodstatňuje vznik a rozvoj proslulého švédského sociálního státu.

Vnitřní síla v každém z nás

S „vítězstvím“ Finska v letošním žebříčku World Happiness Reportu se ale pozornost médií upřela na fenomén sisu. A tady narážíme na malý problém. Na rozdíl od kakaa popíjeného v klidu a teple nebo poloprázdného/poloplného hrnku kakaa si teď musíme představit, že kakao došlo, oheň v krbu zhasl a venku zuří třeskuté mrazy. Jedině sisu nám pomůže vypořádat se s nehostinnými podmínkami. Proto taky každý den po práci chodíme do sauny, nevyhýbáme se koupelím v ledové vodě a nejradši ze všeho máme zimní sporty.

Sisu se hůře asociuje s konkrétními situacemi a proprietami. Mnohem více než vysvětlením národní povahy je nejjednodušší odpovědí na otázku, jak Finové dokázali přežít všechny ty kruté zimy a osamělost života v rozlehlé zemi. A ještě se zmohli dát světu osobnosti jako Alvar Aalto či Temu Selänne nebo výrobce mobilů Nokia. Sisu je totiž možná obojím: důvodem i vysvětlením toho, jací Finové jsou.

„Je to centrální část finského kolektivního diskursu a může být nahlíženo jako životní filozofie,“ tvrdí sociální vědkyně Emilia Lahti, která se tomuto tématu věnovala ve své diplomové práci. „Sisu znamená neobyčejnou odvahu a odhodlání tváří v tvář nepřízním osudu. Znamená to, že když vidíte za dusného dne kupící se mraky na obzoru, i tak se vrhnete do nastávající bouře. V základu sisu stojí myšlenka, že v každém z nás je taková vnitřní síla, kterou si ani sami nedovedeme představit.“

Finská sauna

þetta reddast

Možná ale, že vysvětlení vyrovnanosti a stoickosti, se kterou se Seveřani radují z malých věcí, je mnohem jednodušší, a také prozaičtější. Všechny severské země se umísťují také na předních příčkách žebříčku, pokud jde o spotřebu antidepresiv. Jak ale správně upozorňuje Will Hagle na webu Opposing Views, tuhle souvislost bychom měli brát s velkou rezervou. Více než o uměle navozovaném pocitu štěstí a pohody vypovídá spíš o rozvinutosti zdravotních služeb v těchto státech, které se týkají samozřejmě i psychicky postižených jedinců.

Se zdravou skepsí bychom měli přistupovat i ke každoročním výsledkům World Happiness Reportu. Protože ty nás neinformují ani tak o individuálním pocitu štěstí občanů státu, jako o míře blahobytu, kterého si hlavně v důsledku politiky státu dopřávají. A to nemusí vždy znamenat úplné štěstí. I když… Jak říkají Islanďané: þetta reddast! (Nakonec vše dobře dopadne.) Tak prý zní jejich neoficiální národní motto. Diví se tomu ještě někdo?

Jak hackují život Islanďani a jaký je rozdíl mezi štěstím a blahobytem? Poslechněte si audioverzi!

Spustit audio
autor: Petr Pláteník
  • Společnost
  • Analýza