INTRO: Bývalá hokejistka Snail Mail bojuje s patriarchátem i vlastním dospíváním

Představte si, že žijete na předměstí východoamerického Marylandu, ze kterého nemůžete jenom tak utéct, protože zákon vám ve vašem věku nedovoluje řídit auto. Podobně jako stovky lidí předtím, včetně třeba takového Davida Bowieho, se tak rozhodnete pro únikovou cestu do vlastního nitra – z vlastních přátel poskládáte kapelu a začnete nahrávat první EP. Následně onemocníte zánětem průdušek, pro jistotu ještě znásobeným nešťastnou láskou. Přesně takhle vznikla Thinning, klíčová píseň EP Habit, ve které Lindsey Jordan během několika málo veršů dokázala shrnout sdílené pocity všech teenagerů po celém světě. „Chci strávit celý rok obličejem dolů a o samotě.“

INTRO je nepravidelný seriál Radia Wave, ve kterém vám chceme představovat začínající a zatím nepříliš známé hudebníky a vycházející hvězdy aktuální popové i experimentální scény z celého světa.

Zavedené indierockové hvězdy často na svoje první kapely vůbec nechtějí vzpomínat – v rozhovorech svoji minulost odbývají jako naivní a nezralou a často o ní přemýšlí jako o pouhé startovní čáře, ze které se odrazily k dospělejší tvorbě. Lindsey Jordan tohle udělat nemůže, Snail Mail je její první kapela. Přesto jí nechybí sebereflexe – v písni Habit přiznává, že „ve třiceti se bude smát tomu, jak hloupě se cítila“. Ve fázi, kdy podle svých vlastních slov střídá identity každých několik měsíců a kdy se postupně mění z fanynky emo rocku na obrýlenou hipsterku a o něco později na vyznavačku kultu písničkářky Cat Power, ale není na smích prostor.

Ačkoliv se to tak na první poslech může zdát, zásadní emocí EP Habit není melancholie, ale spíš zmatení zkombinované s odhodláním přežít všechny turbulentní emocionální změny a vyjít z nich o něco silnější. Lindsey Jordan k tomu má všechny předpoklady: coby osmiletá fanynka Avril Lavigne byla odhodlaná stát se rockovou hvězdou, zároveň začala hrát lední hokej. Jako jediná dívka v celém týmu byla od začátku zvyklá přidávat si tréninkové dávky a trávit na stadionu dlouhé večery. S kariérou se rozloučila v okamžiku, kdy jí spoluhráči v šatně začali schovávat tampony a podprsenky. V prostředí lidí, ze kterých se později podle Lindsey Jordan vyklubovali „ultra konzervativní příznivci Donalda Trumpa bez jakékoliv úcty k ženám, ti nejhorší z nejhorších“, zkrátka nešlo vydržet.

Podobné zkušenosti zažívala Lindsey Jordan i v hudebním prostředí, do kterého vstoupila v patnácti letech. Každodenní sexismus a lascivní catcalling na pódiu ji frustroval stejně jako toxická maskulinita v hokejové kabině. Už o dva roky dřív ale našla spřízněnou duši: prostřednictvím Tumblru se zeptala kanadské popové hvězdy Grimes, jak je vůbec možné být sebevědomá v prostředí natolik ovládaném muži. Možná ani nečekala odpověď, Grimes ji ale poslala zpátky šestistránkový povzbuzující dopis. I díky němu dnes dokáže Lindsey Jordan vykázat z klubu muže, kteří oplzle komentují její krátké šaty.

Snail Mail – Habit|foto: Sister Polygon

Fanynka punkových Big Hush nebo Flasher, newyorských legend Television, ale třeba i hauntologických Broadcast momentálně zažívá hodně zvláštní období. Děti v její škole nosí trička Snail Mail a mnohé z nich přitom vůbec netuší, že frontwoman téhle kapely chodí jenom o několik tříd výš. Se svojí učitelkou hry na kytaru, legendární kytaristkou Mary Timony z kapel jako Helium, Autoclave nebo Ex Hex, dál rozvíjí specifický styl hraní, vycházející z otevřeného ladění. Chystá se na turné s čím dál tím populárnějšími Girlpool a ještě letos chce vydat dlouhohrající desku. Zároveň neustále bojuje sama se sebou. Motto EP Habit, tedy v různých podobách se vynořující otázka „co to vlastně dělám?“, je v její hudbě všudypřítomné. I o neustálou nejistotu se ale člověk může opřít – Lindsey Jordan to dokázala na samém začátku kariéry.