INTRO: Sluníčkáři z labelu Staycore 117 se předsudků nebojí
Fungují teprve od roku 2014, od té doby už stihli zásadním způsobem promluvit do diskuze o podobě globální bass music. Ačkoli byl label Staycore 117 založen ve švédské metropoli, neomezuje se na lokální reálie a sbírá vlivy napříč kontinenty.
Stejně jako většina postinternetových labelů, které v současné době pomáhají rozšiřovat paletu klubové hudby, je i švédský kolektiv Staycore 117 spíše skupinou stejně smýšlejících mladých lidí než mašinérií chrlící jeden release za druhým. Však i na Instagramu zveřejněný krátký manifest vysvětlující etymologický původ názvu labelu mluví o rychlošípáctví beatových čarodějů ze Staycore 117: „Zůstat v nitru opravdovým. Milovat a opatrovat vše, na čem záleží. Zbavit se pochybností a nejistoty a stát se tím, kým doopravdy jsem. Zůstat věrný sám sobě až do morku kosti.“
INTRO je nepravidelný seriál Radia Wave, ve kterém vám chceme představovat začínající a zatím nepříliš známé hudebníky a vycházející hvězdy aktuální popové i experimentální scény z celého světa.
Nejde přitom o žádnou naivní neohippie pózu teenagerů, kteří zrovna narazili na Čtyři dohody nebo motivační halucinování Paula Coelha. Místy až dětská hravost, která provází tvorbu a DJské sety členů stockholmského labelu, není ničím jiným než vyjádřením živelného entuziasmu a reakcí na konzervatismus a normalizační tendence v taneční hudbě. Těžko si představit, že by si nějaký techno DJ během svého Boiler Room setu dovolil jíst cukrovou vatu, jako to udělala Ghazal, která Staycore založila společně s producentem Dinamarcou.
Stejně jako londýnský Bala Club, mexický N.A.A.F.I. nebo diasporou slepený kolektiv NON WORLDWIDE vydávají i členové Staycore nahrávky, jež definují směr, kterým se vydává taneční hudba bez hranic. Kompilace Erelitha, plná jemné eurodanceové epiky i grimeové zbrklosti, je jednou z největších klubových událostí roku 2016. Byla to ale už loňská Summer Jams 2k15 s hostujícím chilským talentem Imaabsem nebo producentem MM z kolektivu Her Records, která ukázala, že vlivy dancehallu, kudura nebo dembow jsou v případě Staycore mnohem spíše manifestací svobody a pestrosti než lacinou kulturní apropriací.
I přes silný vliv reggaetonu a latinskoamerické hudby nenajdeme u Staycore nic, co bychom mohli s určitostí nazvat zvukovým standardem labelu. Karibskými rytmy ovlivněné mashupy popových hitů z přelomu tisíciletí asociují tvorbu pařížského producenta Retina Set. Těžkotonážní beaty osmnáctileté Švédky Toxe, které loni vyšlo debutové EP Muscle Memory, zase staví na piedestal syrové beatové dekonstrukce, jaké můžeme slýchat u tria WWWINGS u nebo Kablam. Zvukovou neuchopitelnost labelu podtrhuje i fantastické letošní EP See Thru berlínského producenta Mechatoka.
S tím, jak roste vliv kolektivů jako Staycore, stoupá i snaha senzacechtivých hudebních žurnalistů zpolitizovat názory každé producentky, která se postaví za svou ženskost. „Pořád se mě někdo v rozhovorech vyptává na feminismus, jako kdybych snad měla znát odpověď na všechny složité otázky. Kdyby se mě radši ptali na mou hudbu,“ řekla Toxe magazínu Dazed and Confused.
Sama přitom letos okusila, jaké to je narazit na arogantní předsudky. Poté, co se v komentářích pod jejím setem objevovaly četné sexistické narážky, došla vedení Boiler Roomu trpělivost a vypnuli diskuze pod facebookovými přenosy. Kolektiv Staycore ale svým působením ukazuje, že „zůstat věrný sám sobě až do morku kosti“ a překonávat kulturní bariéry je účinnější než jakýkoli zákaz.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
