Jak udělat kavárnu, která přežije léta? Spravujte svůj podnik tak, aby dělal radost své čtvrti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dominika Fajtová

Jestli existují pražské legendy mezi brunchovými kavárnami, určitě mezi ně patří Café Jen, vršovický podnik, který letos slaví sedm let fungování. I když mu od roku 2013 vyrostla v okolí slušná konkurence, pořád se drží a inovuje. S jeho zakladatelkou Dominikou Fajtovou jsme mluvili o tom, jak malou kavárnu nejen nastartovat, ale také ji dlouhodobě udržet.

Kavárnu Jen spolu vymyslely kamarádky Hana Bojdová a Dominika Fajtová, které sice dnes vedou jedno z oblíbených vršovických míst, ale samy přitom pochází z Brna a Opavy. Před sedmi lety hledaly místo mimo centrum, kde by fungovala sousedská komunita – a to našly v pražských Vršovicích. „Výběr lokace jsme neomezovaly Brnem ani ničím, Hanka (Hana Bojdová, spolumajitelka) mi prostě jednou poslala místo na Kodaňské, to se nám zalíbilo a byla z toho Praha. (...) To, že jsme otevřely Jena, myslím, čtvrť trochu nastartovalo, tohle sousedství. I když někdo mi ze srandy říkal i to, že můžeme za drahé nájmy ve Vršovicích. Ale před těmi sedmi lety tu nebylo nic, bylo to území nikoho,“ říká Dominika.

Od začátku dělaly se svojí kolegyní kavárnu tak, jak je dnes už skoro nutnost – v nabídce byly domácí zákusky, výběrová káva, avokádový toust nebo některý z jeho příbuzných a čerstvé lívance. I když v té době byly Vršovice proslulé spíš bary, podle Fajtové se i proto místní na kavárnu těšili. A ačkoli od té doby vznikly podobné „rodinné“ podniky se skvělou nabídkou, dá se i nadále od ostatních odlišit. „Snažíme se pořád posouvat dál – od avokádových toustů a lívanců, neusnout na vavřínech a trochu sledovat trendy. Děláme věci, které nás baví.“

K tomu, aby provoz kavárny nepřestal „bavit“, patří i růst a změny. „Před rokem jsme začaly s cateringovou firmou, Svačinou, což nám přináší nové výzvy a změny.“ Rychlá změna konceptu proběhla i nyní, kdy kvůli nutnosti zavřít sice hned Jen neotevřel okénko, ale vynašel se jinak – přípravou koloniálu. „Ten víkend, kdy padlo zásadní vládní rozhodnutí zavřít, jsme se už předem dobrovolně rozhodly mít volno – po asi šesti letech. Pak jsme vymyslely kombinaci koloniálu a naší Svačiny – a to jsme distribuovaly z naší provozovny na Norské.“ O koloniál, tedy prodej vybraného sortimentu od menších dodavatelů kavárny, jako jsou vejce, tvaroh, mléko a chléb, je nakonec zájem i nyní, kdy se opatření postupně rozvolňují. 

Od prvního půlroku, kdy se i se spolumajitelkou věnovaly všemu od pečení přes vaření kávy a obsluhu, se jejich role přesunula spíš k administrativě. „Nějak nás vůbec tehdy nenapadlo, že mít otevřeno ve dvou a sedm dní v týdnu není úplně udržitelný koncept.“ To by ostatně doporučila i ostatním začínajícím podnikatelům. „Nemějte otevřeno sedm dní v týdnu, z toho se strašně těžko lidem couvá,“ směje se Fajtová.

Jak se povedlo přemluvit známou cukrářku, aby do Jenu přišla péct „obyčejné“ buchty a koláče? Co je kouzlo Jenova carrot caku? A proč pracuje v Jenu čistě ženský kolektiv? Pusťte si celý rozhovor.