Jak zní Česko v neděli v poledne? Radek Rejšek nahrává kostelní zvony, už jednadvacet let

Radek Rejšek
Radek Rejšek

Jedním z nejtišších míst nedaleko centra Prahy je kapucínský klášter u Lorety. Když se na liduprázdném náměstí rozezní zvonkohra ze šestnáctého století, člověk jako by se vracel v čase do doby před spalovacími motory, kdy zvony byly nejhlasitějším zvukem města. Hudebník Radek Rejšek se už jedenadvacet let snaží, aby lidé nevnímali zvony jako akustický smog. Každé nedělní poledne od roku 1996 pouští v éteru Českého rozhlasu Vltava odbíjení kostelních věží z celého Česka. Největší nadšení posluchačů sklidil, když se do nahrávky zvonu ozvala kráva z nedalekého kravína.

Spousta lidí zvuk zvonu nevnímá, registruje ho jen podvědomě. Co slyšíte vy?
Poslouchám ho jako hudbu. Slyším především to, co mě zajímá. Je to zvuk, který mám rád, se kterým jsem se ztotožnil a beru ho jako součást své identity. Když někde zvoní zvon a já jedu autem, často mi to stojí za to, abych zastavil, vypnul motor, vystoupil a ten zvon si poslechl.

A co to s vámi dělá?
Řeknu to strašně ošklivě. Dneska už nic. Vkrádá se do toho taková ta všední rutina, říkám si, mám zvony ještě na dvě neděle. Kalendář je pro mě Damoklův meč. A nahrávání zvonů je docela těžká věc. Pamatuju si, že jsem jednou do vysílání pustil nahrávku, kde do doznění zvonu zabučela kráva z nedalekého kravína. Ta nahrávka sklidila u posluchačů obrovský úspěch. Mělo to krásnou atmosféru, ona taková nahrávka prozradí leccos o tom místě, o tom, jak je kostel situován, a tak dále.

Jaké významy nese zvuk zvonu?
Krom liturgických významů, událostí, které probíhají v kostele, to bylo za starých časů znamení poledne, odpolední klekání, zvonil se umíráček, když někdo zemřel, při slavnostech… Zvonilo se i proti bouřím. Za starého režimu se zvony používaly jako vyhlášení radiačního poplachu.

Radek Rejšek

Proč myslíte, že lidé zvony už nevnímají? Může za to hluk města nebo fakt, že jsme spíše ateistická společnost?
Od všeho trochu. Ateismus hraje taky roli, ale myslím si, že žijeme v úplně jiném prostředí, než když zvony vznikaly. Nejhlučnějším zdrojem rušivých momentů – i ve městech – bylo tehdy řehtání koní, štěkání psů, kokrhání kohoutů a drkotání kočárů. Dneska jsou to auta a letadla. Jsme zahlceni akustickým smogem více než dřív. Zvony, o kterých se dřív říkalo, že jsou slyšet na kilometry, jsou dnes slyšet přes dvě ulice. Když fouká vítr od Petřína, Loretánská zvonohra je slyšet až k Jelenímu příkopu. Když je Praha zamořená jiným hlukem, neuslyšíte ji ani k Černínskému paláci nebo na Pohořelec.

Zvon byl dřív hlavní komunikační kanál města. Vytlačily ho technologie?
Díky technologiím už nemusíme komunikovat mezi sebou. Dostáváme se do takové virtuální reality, možná to někomu nahání hrůzu, možná to někdo bere jako přirozený vývoj. Hodiny už taky nepotřebujeme, máme je v mobilu. Zvony jsou spíš akustický doplněk genia loci, jako komunikační prostředek už neslouží. Myslím, že spousta lidí už je nevnímá. Chápu to čím dál tím více jako estetickou záležitost. V liturgii se ale nic nemění, asi tak jako je pořád stejný gregoriánský chorál. Zpívá se dodnes, ale je to hudba stará přes tisíc let.

Radek Rejšek

Jak vidí Česko někdo, kdo si ho prohlíží každou neděli v pravé poledne už 21 let?
V současnosti je pro mě obrovským objevem český sever, o kterém se říká, že je zdevastovaný průmyslem. Možná byste se divil, kolik nádherných míst je kolem toho – s prominutím – zničeného Litvínova nebo Chomutova.