Jak zvládnout návštěvu lékaře s dětmi? Žádné manipulace, pravda je nejlepší politika, radí maminky

Tereza si svou nervozitu z prohlídek u lékaře s dvouletou Adou nese už ze svého dětství. „Jako malá jsem měla poměrně dost úrazů a párkrát jsem se setkala s povýšeným chováním. A ten nepříjemný pocit se ve mně usadil a vždycky vybublá, když vidím bílý plášť. Takže jakmile vidím náznak povýšenosti v chování i v samotné ordinaci, byť to tak nemusí být myšleno, začnu přešlapovat a zakoktávat se, zarůstám do země, cítím se nepříjemně a špatně se mi pak cokoliv vykomunikovává,“ shrnuje Tereza.

Jako matka ale nese zodpovědnost za dítě, a proto se musí učit s nervozitou bojovat, říct si o informace a trvat na vysvětlení všeho, co považuje za podstatné.

Pro Míšu i Terezu je zásadní říkat svým dětem předem, co je v ordinaci čeká. Oceňují také, když jsou sestry a dětští lékaři připraveni na to, že si děti potřebují nejprve v ordinaci zvyknout, pohrát si nebo zjistit, jak bude vyšetření probíhat. Vyšetření je pak sice o pár minut delší, ale většinou je díky tomu bez pláče nebo stresu.

Připravit dítě předem a ukázat mu, co ho čeká, je podle Míši lepší než chlácholit manipulací, že nic nebude bolet, nebo stereotypním srovnáváním, že velcí kluci nepláčou a že to bratr zvládá lépe.

Jak zvládají děti Terezy a Míši prohlídky u dětských lékařů? Jak je na ně připravují a jak pak skutečně probíhají? A pozorují nějaký rozdíl v tom, když jde k lékaři s dítětem jejich otec? Poslechněte si v nových Houpačkách.