Jeden z filmů roku: Tenkrát v Anatolii
Režisér, scenárista, kameraman, střihač, herec a producent v jedné osobě - to je istanbulský rodák Nuri Bilge Ceylan. Dílo nejrespektovanějšího ze současných tureckých filmařů má leccos společného s romány tamního držitele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka: jeho filmový jazyk charakterizuje důkladné pozorovatelství, intimní atmosféra a vytříbený impresionismus.
I pro Ceylana platí to, co Pamuk píše ve své knize Istanbul: „Prvotním cílem každého krajináře je vyvolat v pozorovateli stejné pocity, jaké při tvorbě výjevu zažíval malíř sám".
Také u nás uvedené režisérovy snímky Májová oblaka, Vzdálený, Klima nebo Tři opice (všechny si odnesly ceny z prestižních světových festivalů včetně Cannes) potvrzují fakt, že Ceylanovo autorství je z rodu těch nejosobnějších: do svých filmů obsazuje rodiče, příbuzné i přátele, natáčí výhradně v lokacích, jež dobře zná (včetně vlastního bytu) a nezřídka pracuje s motivy ze svého osobního života. Jeho soudržná tvorba, v níž se všednost potkává s transcedencí, je moderní kapitolou toho druhu kinematografie, která se pokouší zachytit neviditelné.
Ceylanův aktuální snímek Tenkrát v Anatolii (ironický originální titul zní stylově Once Upon a Time in Anatolia), v němž režisér sleduje skupinu mužů, kteří během větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic zakopanou mrtvolu, si bere z předchozích režisérových děl to nejlepší, a zároveň nenápadně otevírá novou kapitolu jeho tvorby. Zůstává fascinace významotvorným detailem a stylizovanou fotografií (ovšem bez jakéhokoli manýrismu, jímž trochu trpěly zmíněné Tři opice) - vedle důrazu tradičně položeného na sílu obrazu a rytmu ale tentokrát překvapí nebývalý žánrový rozptyl a akcent na dlouhé dialogické scény, z nichž musí pozorný divák vyextrahovat klíčové indicie.
Tenkrát v Anatolii je zároveň vizuální báseň, kriminální drama s filosofickými přesahy i pronikavá (a místy nečekaně vtipná) kulturně-společenská analýza. Kouzlo propracované studie policejní byrokracie i lehce obsesivních lidských charakterů spočívá především ve způsobu, jímž Ceylan pomocí kryptických výjevů a zdánlivě nedůležitých sdělení rozplétá tajemství jednotlivých postav a začleňuje je do rafinované struktury snímku. Vláčné tempo filmu, který si žádá absolutní soustředění, obrazy anatolské stepi evokující šerosvitná plátna starých mistrů, přesná typologie všech postav i autenticita vykreslení prostředí vesnických vyšetřovatelů - to všechno jsou průvodní znaky díla, jehož atmosféru nelze označit jinak než jako uhrančivou.
Nezbývá než doufat, že si Ceylanova „metafyzická" detektivka najde - navzdory nesporné divácké náročnosti - cestu i do naší distribuce. Málokdy se objeví podobně múzický film, který by nám dával zakusit to, co si v běhu dní uvědomujeme jen zřídka: totiž skutečnost, že pravda se často skrývá v nevyslovených okamžicích života.
Hodnocení: 90%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
