Jedináčci, prostřední děti a mamánci. Sourozenecké vztahy jsou nejdelší, které máme

„Kvalitu sourozeneckých vztahů poznáte nejlépe, když je problém.“ S bratry a sestrami se škádlíme, rýpeme do sebe a utahujeme si ze sebe. Ale když přijde do tuhého, ukáže se, jak hluboký a pevný vztah to může být. Často to jsou jedni z prvních lidí, na které se obrátíme v nesnázích. Máme stejné vzpomínky, tajnou řeč a zážitky, které jsou jenom naše. Ovlivňuje nás, kolik máme sourozenců, jakého jsou pohlaví a v jakém pořadí se narodili.

Čtěte také

Rodiče nepochopí, když jim budeme vyčítat chyby ve výchově. Odpovědnost za život musí převzít dospělé děti

Když je rozdíl větší než sedm let, můžeme vykazovat znaky jedináčků. Ale i vztahy mezi dětmi se v dospělosti mohou proměnit a věkový rozdíl už nebude důležitý. Nejstarší občas proráží cestu mladším, musí si vymoci zrušení zákazu být třeba venku s partou sám. Když to rodina zvládne, tak další děti mají pravidla volnější. Prostřední děti mohou skutečně častěji rebelovat, nejmladší mohou mít těžké vymanit se z role roztomilého benjamínka, i když jsou třeba v pubertě.

V nefunkčních rodinách se mohou děti dostávat do rolí, které jim nepřísluší, a nahrazovat rodiče nebo kamarády mámě i tátovi. Všechny možné podoby vztahů, výhody i problémy vysvětluje dál Gražina Kokešová Kleinová v celém záznamu rozhovoru.

Poslechněte si celé vyprávění o sourozencích, dobrých i nefungujících rodinách a vztazích na celý život.