Jedna bomba za druhou. Zaslouží si hype spíš P. T. Anderson, nebo Sirat?

„Podle mnohých film roku, film dekády, no to teda nevim, my do toho přineseme alespoň částečně i pochybnosti,“ začal Aleš disputaci o Andersonově snímku, o kterém se především u zámořské kritiky hovoří takřka jenom v superlativech. „Navzdory citelným dotekům geniality za mě mírné rozpaky.“ Honza přitakává, také se do této turbulentní směsi inspirované románem Thomase Pynchona neuměl zcela vtělit a užil si ji spíše než jako satiru jako huličskou komedii. Tomák ovšem kopal za tým euforie a tuhle třeskutou tonální a žánrovou fúzi černé komedie, thrilleru a akčního filmu považuje za jedno z nejpozoruhodnějších postihnutí nálad v dnešní rozpolcené Americe.

Dalším filmem, kde to přeneseně i doslovně, a hlavně masivně vybuchuje, je Sirat. I tady došlo ke střetu názorů. Honza měl u něj celou dobu žízeň, trochu ho otravovali místní vyžilí raveři. Tomák naopak zavzpomínal na devadesátkové techno mejdany a už z karlovarské projekce odcházel uhranut, dojat i rozmetán na kusy. A Aleš jen dodal, že po druhé projekci je to 11/10. „Od radikální askeze míří režisér Oliver Laxe k apokalyptickému hedonismu,“ kvituje tento transcendentální i potměšilý opus, který publikum bere do emočních veletočů. „Nejfyzičtější projekce posledních let, explozivní výprava do hlubin lidské existence, i když nechci přehánět. Manifest mystického realismu.“

Je Černý králík Honzův nejoblíbenější recept? Proč je Franz Kafka level Havel? Říká Tomák celý život Ano, šéfe? Jak se líbí Alešovi v Hell’s Kitchen? A chtěl by být „nahý šéf“ stejně jako Jamie Oliver? Makak, kuna, Čelisti a divná růžová ryba.