Jmenuju se Ariel Pink a hraju rock‘n‘roll

02653033.jpeg
02653033.jpeg
Kalifornský hudebník Ariel Pink si prý na koncertech pouští po každé odehrané skladbě potlesk ze záznamu. Ačkoliv se tenhle drobný trik může zdát jako maličkost, více než cokoliv jiného přibližuje celou jeho osobu.

Ariel Pink, který vyrůstal přímo v Beverly Hills a stejně jako Julia Holter nebo John Maus vystudoval Kalifornský institut umění, je totiž poměrně nečitelná postava.

Obdiv serveru Pitchfork a záliba v extravagantní prezentaci, ať už na koncertech, nebo v klipech, z něj udělaly krále hipsterů – jako takový je samozřejmě často opovrhovaný a vysmívaný. Pro ty, kteří opravdu chtějí poslouchat a nenechají se zmást mediální zkratkou, je Ariel Pink jedním z nejpozoruhodnějších současných hudebníků. Jeho cesta od lo-fi šamana, který svoji hru na kytaru doprovázel vlastním beatboxem, až k producentovi vybroušených popových diamantů je více než pozoruhodná – a zatím poslední krok v podobě desky Mature Themes její neočekávatelnost jenom kopíruje.

Na nové desce Ariel Pink jako by zpíval z dvojité bubliny – v prvním plánu předkládá posluchači skvěle vystavěné melodické písně, jejichž stavba se opírá o zvonivé kytary, syntezátory a charakteristický hlas. V tom druhém se ale zdá, že vyzývá posluchače k poměrně komplikované popkulturní hře – Mature Themes je deska plná hudebních citací, coververzí dávno zapomenutých skladeb ze 70. let a v kontrastu s názvem alba také plná textů čerpajících z poetiky absurdity.

02688172.jpeg

Titulní skladba Mature Themes a následující Only In My Dreams patří k nejlepším příkladům kytarového popu poslední doby. Klíčová slova pro jejich popis můžou být: The Byrds, Kalifornie, 60. léta, precizní práce s aranžérskými detaily. Ariel Pink v nich naplno nechává promluvit svoji současnou podobu a dá vám zapomenout na Pinka z poloviny minulé dekády, který patřil k tvrdým vyznavačům lo-fi přístupu a jako svůj největší vzor často uváděl R. Stevie Moora.

Mature Themes má ale i svoji odvrácenou stranu – experimentálnější, obtížněji uchopitelnou. Tu nejlépe reprezentuje téměř osmiminutová skladba Nostradamus & Me, která se noří do hlubokých vod ambientních kláves, mocným echem opatřeného hlasu a snového textu. Rozhodně jedno z největších překvapení desky a možný nástin cesty, po které se Ariel Pink bude ubírat v blízké budoucnosti.

02688171.jpeg

U Ariela Pinka je ale zbytečné cokoliv předvídat – kdo je ochotný nahlédnout za mediální závoj jeho údajného hipsterství, už dávno ví, že neustále překvapovat je jeho styl života. Ačkoliv Ariel Pink v jedné skladbě zpívá „jmenuju se Ariel Pink a hraju rock‘n‘roll“, nevěřte mu. Není to tak jednoduché.

Ariel Pink's Haunted Graffiti – Mature Themes (4AD, 2012)