Josef Bolf: Heavy Metal Taste In My Mouth

O nové výstavě, uplynulém roce a aktuální práci natáčela s Josefem Bolfem a kurátorem am 180 Pavlem Vančátem Veronika Ruppert.

Co v limitovaném prostoru galerie AM 180 ukážeš?
Na výstavě Heavy Metal Taste In My Mouth, kterou kurátorsky připravil Pavel Vančát, budou 4 věci, z nichž jedna bude výhradně součástí vernisáže. Film od Theodora Dreyera, který se jmenuje Vampyr a je z roku 1932. Pak tam bude menší obraz, který tvoří protipól záznamu performance z pražského Quadriennale v létě 2011. K tomu vybral kurátor asi 20 až 30 menších kreseb.

Čím tě konkrétně snímek Vampyr fascinuje?
I když je film černobílý, vnímám ho jako velmi barevný. Je v něm velká škála šedí a černých. Pak mě na něm přitahuje snovost příběhu, výrazná nelogičnost děje a zvláštní hudební stopa. Líbí se mi také to, že specifická směšnost starých upírských filmů je v něm dost limitovaná.

Do jaké míry souvisí s tímto filmem vystavený nový obraz?
Ten obraz je spíš protipólem záznamu té performance z pražského Quadriennale. Tam jsem destruoval místnost, kterou jsem před tím pracně vybudoval. To je taková manická fáze, která je konfrontovaná s obrazem, který je polohou depresivní. Obraz bude úplně čerstvě dokončený.

Na pozvánce na výstavu Heavy Metal Taste In My Mouth můžeme z té letní destruktivní performance vidět fotografii...
Já jsem pro Quadriennale připravoval projekt s názvem Skladiště, který se skládal ze tří částí. Ta první se jmenovala Minulost a byl to loutkový film, který jsem natočil v jejich produkci a s jejich přispěním. Byl to jakýsi sen nebo vzpomínka na kontakt dvou lidí, který se úplně nepovedl. Lidé byli zastoupení loutkami a odehrávalo se to v klasických kulisách. Současnost pak byla reprezentovaná instalací v místnosti, kde se film promítal. Podařilo se mi sehnat nábytek, který do jisté míry odpovídal kulisám ve filmu, takže tímhle způsobem ty věci expandovaly do vnějšího prostoru. Třetí část Budoucnost byla vlastně můj první pokus o preformance. Celou tu pečlivě vystavěnou instalaci jsem asi 15 minut usilovně ničil a destruoval. Já takhle vlastně pracuju i s obrazy, často si vytvořím dost pevnou konstrukci, vyfotím si ty věci předem, používám své vzpomínky a pak to různými zásahy, které jsou vůči malbě relativně destruktivní, upravuji na nějaký inverzní obraz, nebo prostě to, co zbude.

Josef Bolf ve studiu RW|foto: ČRo Radio Wave

Jaký pro tebe byl rok 2011? Co se týče tvé umělecké realizace, měl jsi řadu výstav nejen v Česku...
Měl jsem jednu velkou prezentaci v Berlíně v Galerii Jiří Švestka, pak jsem začal spolupracovat s jednou galerií v Paříži a s jednou galerií ze Švýcarska. Takže vlastně další větší výstava bude v říjnu v Paříži, začínám se na to pomalu soustředit. Přemýšlel jsem o tom, že by mohlo být zajímavé nějak rozpracovat svoje loutkové filmy, nahradit loutky živými herci. Uvažuju tím směrem, že ty filmy jsou v podstatě velmi pomalé rozpohybované obrazy. Ale to hodně předjímám.

Před nedávnem mohli posluchači Radia Wave slyšet rozhovor s galeristou Jiřím Švestkou o tom, jak se u nás v Česku obchoduje, nebo spíš neobchoduje s uměním. Ty jsi měl letos u Jiřího Švestky v Berlíně výstavu, jak se ti vlastně povedlo dostat se do mezinárodního kontextu?
Hodně mi v tom pomohla galerie, se kterou spolupracuji dlouhodobě, Hunt Kastner Artworks. Před několika lety mě začali vozit na Art féria, dojednávat kontakty, nejen co se týče prezentace, ale i začlenění do určitého kontextu.

Pavel Vančát:
Jak sedí do linie výstav v AMku Pepa Bolf kromě toho, že je s kolektivem AM 180 příbuzensky provázaný?
Výstavní linie AMka funguje už od roku 2003 a od té doby tam vystavovali umělci, kteří v tenkrát ještě neměli velké jméno a teď se tam vrací v jiné situaci, jako právě třeba Josef Bolf. Měl tam poprvé výstavu v roce 2004 a teď se po sedmi letech vrací jako etablovaný umělec. Tím, že děláme třeba dvě tři výstavy slavnějších a zkušenějších lidí ročně, kteří jsou o generaci dál než ti, které běžně vystavujeme, si částečně rozšiřujeme komunitu a zároveň to přináší těm mladším výstavám zajímavé srovnání a víc prestiže.

Jak bys zhodnotil výstavy v AMku v roce 2011? Jaký byl tenhle rok pro galerii? Jaké výstavy zpětně považuješ za nejzajímavější?
Měli jsme tam dohromady asi 12 výstav – s tím, že nám trochu udělala čáru přes rozpočet havárie vodovodního řadu, kvůli které jsme museli dvě nebo tři výstavy vypustit. Zajímavých výstav tam bylo dost, spíš tam nebyla žádná nezajímavá, na což jsme pyšní. Nerad bych nějaké vytýkal, z těch „celebrit“ tam měl výstavu třeba Filip Turek, který měl po dlouhé době samostatnou výstavu v Praze, kromě toho tam vystavovala třeba Lucie Sceranková, čerstvá absolventka AVU, Tomáš Hrůza (viz rozhovor o výstavě) a mnoho dalších zajímavých mladých umělců. Jinak jsme rádi, že provoz se postupně stabilizuje. I díky tomu, že máme malou dotaci od ministerstva kultury, se začíná příjemně etablovat a plánujeme v příštím roce mnoho věcí ještě zlepšovat.

Mohl bys prozradit nějaká jména z výstavního plánu na příští rok?
Výstavní plán už je téměř hotový, ale u malých galerií je vždy flexibilní, takže můžu říct jen několik umělců, se kterými jsme předběžně domluvení. Veronika Bromová, Matyáš Chochola, Petr Strouhal, Tomáš Vaněk… Je nejlepší se zapsat do maillistu nebo sledovat náš Facebook.