Jsou situace a diagnózy, kdy rodiče sami sobě smích nedovolí, říká ředitelka Zdravotního klauna
„Naše klauny, kteří jsou zároveň rodiči, chrání jejich postava. Nejdou do nemocnice za sebe. Najednou nejsem Hanka, ale vrcholová sestra Patálie. Ale přicházejí i momenty, kdy se klaun potřebuje jít na chvíli ven nadechnout,“ říká ředitelka organizace Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
Herci, učitelé, kněz i překladatelka – původní profese českých zdravotních klaunů jsou různé. S více než devadesáti členy je česká základna jedna z největších na světě. „Klaun musí být zralý člověk. Někdo, kdo nejde zachraňovat svět, ale rozdat radost. Někdo, kdo si je jistý, že realitu těžké nemoci nebo smutku zvládne,“ říká Kateřina.
„Někdy se nám stává, že klauna v nemocnici odmítne rodič, protože má pocit, že se to nehodí. Ale dítě by se rádo zasmálo. A i rodič by se rád zasmál, jenže si to nechce dovolit,“ popisuje ředitelka Zdravotního klauna.
„Chodíme i na oddělení úplně malinkých dětí. Tam se klauniáda zaměřuje na rodiče, kteří jsou uvízlí v obrovském strachu a bolesti. Můžete nás potkat i na pohotovosti, doprovázíme děti na operační sál, navštěvujeme doma děti těžce nemocné. Tyhle návštěvy patří k těm nejtěžším,“ dodává.
„Nepotřebujeme jazyk, radujeme se s dětmi teď a tady.“ Zdravotní klauni se momentálně objevují i v registračních centrech pro ukrajinské uprchlíky. Koho tam potkávají?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
