K tátovi jsem cítila agresi, vztek. Film to změnil, říká Diana Cam Van Nguyen, autorka filmu Milý tati
Krátký animovaný film Milý tati od režisérky Diany Cam Van Nguyen měl premiéru na festivalu dokumentů Ji.hlava. „Pracuju s autentickými dopisy, které mi psal můj táta,“ říká režisérka o filmu, který je pokusem o komunikaci s otcem, vyjádřením hlubokých citů a dokumentem intimního rodinného příběhu. „Je to kombinace hraného filmu a animace, celé to vytváří koláž,“ popisuje Diana základní strukturu.
Své dopisy autorce otec posílal před lety z vězení. „S tématem vězení jsem pracovala od začátku, byl to můj hlavní inspirační zdroj a můj první scénář byl jen o tom,“ říká Diana. Popisuje také, že se nakonec ukázalo, že ten film o tom není. „Jasně že je to pro někoho důležitý, proč byl ve vězení, ale ten film je spíš o té druhé postavě, tou jsem já, a o našem vztahu,“ dodává režisérka.
„Zpětně vidím, že můj přístup k otci byl na začátku plný agrese a vzteku, což teď vím, že nefunguje,“ pokračuje Diana o začátcích své práce. Během vývoje scénáře díky rešerším, práci a pozornosti vůči tématu se ale její přístup změnil. „Po roce a půl jsem sama došla k pocitu úlevy, zároveň jsem byla nervózní, že ten film vůbec dělám. Občas jsem i myslela na to, že film uvidí on, a nemyslela jsem na diváky,“ vzpomíná Diana.
Vedle osobního rodinného příběhu, který otevřeně zobrazuje historii vztahu Diany s jejím otcem, má film i obecnou a společenskou rovinu. „Vždycky když jsem ve Vietnamu, kde mám mámu a sestru, tak se snažím vyvolat alespoň diskuzi, proč po večeři všichni chlapi sedí a ženy se zvednou a jdou uklízet,“ vysvětluje Diana. Ale z pozice někoho, kdo se narodil a vyrůstal v České republice, její komentáře nepadnou vždy na úrodnou půdu. „Mávnou nad tím rukou a řeknou, že mám jiné kořeny, že myslím jinak,“ říká režisérka.
Jestli rezonuje téma genderové nerovnosti ve vietnamských rodinách nebo je to výsledek životního stylu „vykořeněných“ potomků, zjistíte v rozhovoru.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.