K tátovi jsem cítila agresi, vztek. Film to změnil, říká Diana Cam Van Nguyen, autorka filmu Milý tati

Své dopisy autorce otec posílal před lety z vězení. „S tématem vězení jsem pracovala od začátku, byl to můj hlavní inspirační zdroj a můj první scénář byl jen o tom,“ říká Diana. Popisuje také, že se nakonec ukázalo, že ten film o tom není. „Jasně že je to pro někoho důležitý, proč byl ve vězení, ale ten film je spíš o té druhé postavě, tou jsem já, a o našem vztahu,“ dodává režisérka.

„Zpětně vidím, že můj přístup k otci byl na začátku plný agrese a vzteku, což teď vím, že nefunguje,“ pokračuje Diana o začátcích své práce. Během vývoje scénáře díky rešerším, práci a pozornosti vůči tématu se ale její přístup změnil. „Po roce a půl jsem sama došla k pocitu úlevy, zároveň jsem byla nervózní, že ten film vůbec dělám. Občas jsem i myslela na to, že film uvidí on, a nemyslela jsem na diváky,“ vzpomíná Diana.

Vedle osobního rodinného příběhu, který otevřeně zobrazuje historii vztahu Diany s jejím otcem, má film i obecnou a společenskou rovinu. „Vždycky když jsem ve Vietnamu, kde mám mámu a sestru, tak se snažím vyvolat alespoň diskuzi, proč po večeři všichni chlapi sedí a ženy se zvednou a jdou uklízet,“ vysvětluje Diana. Ale z pozice někoho, kdo se narodil a vyrůstal v České republice, její komentáře nepadnou vždy na úrodnou půdu. „Mávnou nad tím rukou a řeknou, že mám jiné kořeny, že myslím jinak,“ říká režisérka.

Jestli rezonuje téma genderové nerovnosti ve vietnamských rodinách nebo je to výsledek životního stylu „vykořeněných“ potomků, zjistíte v rozhovoru.