K truchlení patří pocity viny, naštvání ale i smích, říká psycholožka
Smrt patří k životu, když se s ní ale setkáme, zasáhne nás často nepřipravené. Zatímco dříve bylo běžné, že lidé po ztrátě svého blízkého nějaký čas „drželi smutek“, dnes se setkáváme spíš s nastavením „ať už to je rychle za námi“.
Na poradkyni pro pozůstalé a psycholožku Terezu Závadskou se lidé obracejí různě dlouho poté, co jim někdo blízký zemře. Téma zpracování ztráty totiž může být aktuální třeba i několik let poté. „Jeden pán přišel dva roky po úmrtí své ženy, protože si našel novou lásku a potýkal se s pocity viny,“ vzpomíná Závadská. Právě pocity viny, ale i naštvání na toho, kdo nás opustil, mohou truchlení doprovázet a někdy i komplikovat.
Ve své práci používá psycholožka kromě samotné možnosti ventilovat emoce v bezpečném prostředí, také různé techniky, jež mohou pomoci lidem doříct, co říct zemřelému nestihli, dokončit nedokončené příběhy. Podle Závadské je v terapii místo i pro smích. „Je fajn, když pak mohou na svého blízkého vzpomínat i s veselými historkami,“ dodává psycholožka.
Jak dlouho trvá „normální smutek“ a co se dá dělat, když se někdo v truchlení „nadobro“ zasekne? Co když nám truchlení nejde? A jak můžeme pomoci někomu blízkému, kdo se právě se ztrátou blízkého potýká? Poslechněte si rozhovor s poradkyní pro pozůstalé Terezou Závadskou v Diagnóze F.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
