Karel Hvížďala zjistil Jak myslet umění

03066446.jpeg
03066446.jpeg

Rozhovory jsou poměrně obvyklý způsob, jak ukázat, co je určitá osobnost zač. Někdy se ale prostřednictvím interview podaří nejen poznat daného člověka, ale i dobu, v níž žije. A právě to se povedlo Karlu Hvížďalovi v jeho nové knize Jak myslet umění.

Karel Hvížďala je spisovatel a hlavně novinář. Obě profese léta spojuje ve svých dlouhých rozhovorech, které často vycházejí knižně. Mluvil takhle už s Václavem Bělohradským, Karlem Schwarzenbergem, Jiřím Suchým, Václavem Havlem a mnoha dalšími jeho vrstevníky. Tentokrát se rozhodl spojit v jeden svazek nasbírané – mnohdy několikaleté – debaty se šesti umělci z různých odvětví. A tak vznikla kniha Jak myslet umění, která před nedávnem vyšla v nakladatelství Mladá fronta.

Spojení těchto šesti lidí ale není nijak nahodilé, do jisté míry je daly dohromady už životní okolnosti. Ivan Wernisch, Zdeněk Ziegler, Viktor Kolář, Václav Bláha, Pavel Dias a Jiří Sozanský jsou umělci jedné generace; té, která zažila dost nepříznivé období pro uměleckou tvorbu a která má za sebou už tolik práce, že dokáže o umění mluvit s určitým nadhledem. Tím, že Hvížďala postavil vedle sebe básníka, typografa, dva fotografy, malíře a sochaře, vytvořil dokonalý předpoklad pro souhrnný obraz české umělecké scény jedné doby.

Tohle se mu nakonec podařilo i naplnit. Jednotliví zpovídaní poměrně podrobně popisují okolnosti svého studia i to, jak složitě se tehdy protloukali uměleckou scénou výrazně přidušenou režimem. Nikdo z nich se ale neuchyluje k patetickému či ukřivděnému tónu, takže výsledek působí jako vcelku objektivní výpověď složená z výpovědí subjektivních. Hvížďalova největší devíza je, že se se všemi umělci, se kterými mluvil, přátelí. Jednotlivé rozhovory tak vyznívají velmi osobně a navíc se nikdo nebojí ani intimnějších témat. V případě některých interview je trochu poznat, že vznikala i několik let, výsledná zhuštěná forma je sice nabitá informacemi, ale občas mírně ztrácí spád a kontinuitu. Pořád si ovšem jednotlivé rozhovory víceméně udržují dojem přátelského pokecu, i když ne vždycky úplně spontánního. A promineme-li Hvížďalovi jeho oblíbené otázky ve třetí osobě jako „Kdo je Ivan Wernisch?“ dá se bezpochyby říct, že rozhovory vést umí.

02332718.jpeg

Navíc ačkoli má knížka podtitul Dědkovské dialogy..., podařilo se nevzpomínat jen sentimentálně na mladá léta. Právě pro nastupující generaci můžou tedy být jejich životní příběhy a názory inspirativní.

Karel Hvížďala: Jak myslet umění
Praha: Mladá fronta, 2013. 240 stran.