Kdo smí zabít velrybu? Končí šikana domorodců ve jménu „dobra“?

Ty malá k***o. Zasloužíš si chcípnout! Měl bys zharpunovat svoji mámu! Podobných vzkazů dostal Chris Apassingok desítky. Chrisovi je šestnáct a žije v Gambellu na aljašském Ostrově svatého Vavřince. Pochází z domorodého sibiřského kmene Jupiků a jako generace jeho předků i on vyrazil letošního jara na lov velryb. Uspěl, chytil velrybu. Na takovém lovu často pohoří i dospělí, Chris se proto stal mezi svými lidmi hrdinou.

Šikana ve jménu dobra

Výjimečný příběh nadaného lovce uveřejnila místní média a brzy pronikl i na sociální sítě. Vzápětí začaly Chrise šikanovat stovky lidí, kteří neváhali šestnáctiletému klukovi vyhrožovat smrtí jeho rodiny. Chris upadl do depresí, nenávistná lavina vyděsila jeho blízké i celou komunitu. Uvolnil ji známý zakladatel organizace Sea Shepherd Paul Watson. Na svém facebooku po Chrisově úspěšném lovu napsal: „WTF, ty šestnáctiletej vraždící bastarde! (...) Se*u na politicky korektní přístup, že nějaký lidi mají ‚právo‘ zabít velrybu.“ Málokomu z internetových bojovníků za práva zvířat ale dochází, v jakých podmínkách obyvatelé arktických oblastí žijí.

Pro lidi, kterým spílají, je velrybí maso zásadní a nenahraditelnou součástí jídelníčku. V Chrisově vesnici, která je část roku zcela odříznutá ledovým příkrovem, je průměrný příjem domácností o mnoho tisíc dolarů nižší, než je federální průměr. Jídlo ve vzdálených obchodech stojí přitom dvakrát až třikrát víc než v největším aljašském městě Anchorage. Životní podmínky byly v Arktidě vždycky tvrdé, v posledních letech je to ale ještě horší. Pravděpodobně kvůli klimatickým změnám jsou lovecké sezóny slabší než dřív. V roce 2013 musela být lidem na Ostrov svatého Vavřince dokonce poslána potravinová pomoc, aby vůbec přežili zimu. „Bojujeme, abychom si mohli koupit plyn a jídlo. Lovci riskují své životy, aby nás nakrmili, zatímco Paul Watson takhle v životě netrpěl ani den. Proč pronásleduje mého syna?“ postěžovala si nešťastná Chrisova matka magazínu High Country News. 

Nenávidění aktivisté

Podobně zásadním zdrojem obživy byl pro arktická společenství také prodej tuleních kůží, který výrazně ovlivnily ekologické kampaně v 70. a 80. letech. Cílily sice na průmyslový lov, který se těžko obhajuje, vedlejším důsledkem byl ale zničující dopad na domorodce. Aktivisté se tak pro původní obyvatele stali nepřáteli číslo jedna. „Tehdy jsem je nenáviděl,“ přiznává Jerry Natanine z kanadské oblasti Nunavut. Rozpad trhu s tuleními kožešinami zruinoval i jeho rodiče. „Proto jsme tak zchudli,“ vysvětluje.  

Gambell na aljašském Ostrově svatého Vavřince|foto: Public domain

Za práva svých lidí lovit tuleně bojuje také známá inuitská hudebnice Tanya Tagaq, která tvrdě kritizuje například organizaci PETA a odmítá, aby se bílá většina vměšovala do jejich záležitostí. Lidé v Nunavutu i Gambellu cítí v aktivistickém povyšování nepříjemnou připomínku bílé kolonizace, která tvrdě postihla tisíce jejich předků a změnila jejich společnost.

Odpuštění a nový začátek

Mnoho ekologických organizací proto začíná svůj postoj měnit. „Kampaně proti brutálnímu průmyslovému lovu byly a jsou potřebné. Bohužel jsme si dostatečně neuvědomili, jaké to bude mít důsledky třeba pro inuitské komunity,“ potvrzuje mluvčí české pobočky Greenpeace Lukáš Hrábek. Greenpeace se nyní snaží ze svých chyb poučit a navázat s původními obyvateli spolupráci.

Kanadská pobočka se už inuitským obyvatelům oficiálně omluvila. Její ředitelka Joanna Kerr v dopise píše: „Hluboce toužíme napravit své minulé chyby a zlepšit vztahy s domorodými obyvateli. Musíme být sami k sobě a k naší historii kritičtí, musíme přehodnotit, jaký dopad měly naše kampaně. Nestačí se jen omluvit, ale také změnit způsob, jakým fungujeme.“ Aktivisté a domorodci by už neměli stát proti sobě, ale bojovat proti společnému nepříteli, kterým jsou v dnešní době především těžařské společnosti. 

Usmiřování se začíná dařit, ačkoliv je těžké pro obě strany. „Když jsem si konečně přečetl tu omluvu, dojala mě k slzám,“ přiznává Jerry Natanine. „Řekl jsem si, že se pokusím na to zlé zapomenout. A odpustím té organizaci.“ Jerry je bývalý starosta městečka Clyde River, kde těžaři provádí podmořský seismický průzkum. Greenpeace proti němu bojují, protože velké mořské savce ohrožuje. Díky otevřenosti na obou stranách se místní s ekologickou organizací po emotivních jednáních sjednotili a prozatím se jim daří těžařské aktivity aspoň pozdržet. Podle Jerryho slov až tolik nezáleží na tom, jestli vyhrají tento konkrétní souboj, domorodci i aktivisté vědí, že od této chvíle už nebojují sami.

Zánik velrybářů?

Proti domorodému lovu, který zajišťuje potravinovou bezpečnost obyvatel, tak Greenpeace už bojovat nebudou. „Zabití takového tvora, jakým je velryba, samozřejmě vzbuzuje etické otázky. Domorodý způsob je ale bojem na život a na smrt a je svým způsobem fér,“ uznává Lukáš Hrábek. Proti jiným formám lovu ekologové bojují dál. A stále se otevírají další otázky. Mohou se na tradice odvolávat třeba i norští lovci tuleňů? Podle Hrábka ne, občané jednoho z nejbohatších států mohou těžko argumentovat potravinovou bezpečností. Přesto právě v Norsku Greenpeace boj proti lovu tuleňů zastavili. Místní nacionalisté jejich kampaně prezentovali jako vměšování cizinců do národních záležitostí a spotřeba tuleního masa tu dokonce jeden čas stoupla.

Eskymáci harpunující velrybu (Aljaška, 1932)|foto: U.S. National Archives and Records Administration

Celkově ale poptávka po velrybím mase celosvětově klesá, a to i v Japonsku, které se jako jedna z mála zemí ještě snaží lovit velryby ve velkém. Japonci velrybí maso k přežití nepotřebují, stejně jako Norové nejsou závislí na mase tulením, a hlavně mladé generace nechtějí být pro zbytek světa  barbaři, kteří jedí ohrožené živočichy. Ekologové tedy doufají, že japonská vláda už nebude investovat obří částky do oprav velrybářského parku, který tvoří dosluhující lodě ze 70. let. Průmyslový lov by tak dříve nebo později mohl zajít na nedostatek peněz. Velryby a další mořské savce možná už nebudou nejvíc ohrožovat velrybáři, ale postupující změna klimatu, podmořská těžba a masivní znečištění oceánů.