Kdyby Mládí v hajzlu napsala máma. Démon ze sídliště je empatická sonda do duše metalových puberťáků

Nepatří fanoušci metalu na psychiatrii? Na to se v roce 2010 ptal autor článku na webu Psychologie.cz. Připomněl, že Marilyn Manson používá příjmení sériového vraha Charlese (a to se ještě nevědělo o jeho kauze sexuálního zneužívání), zpěvák kapely Korn je prý známý duševními problémy, lídr Mayhem spáchal sebevraždu, kytaristu stejnojmenné kapely ubodal hudebník jménem Varg Vikernes, jinak známý jako jediný člen slavného projektu Burzum. Zní to, že poslouchat metal, nedej bože snad v metalové kapele hrát, znamená být psychopatický vrah.

I hrdinové knihy Démon ze sídliště, čtyři puberťáci z metalové kapely Drakonia, na první pohled působí jako potomci samotného Satana. Když zrovna nezkoušejí nebo nepopíjejí v místních hospodách, vyvolávají ducha mrtvé dívky, mají nihilistické řeči a nadávají tak, že by se s jejich sprosťárnami dala vytapetovat Sixtinská kaple.

Kniha Ivy Hadj Moussy Démon ze sídliště|foto:Jonáš Zbořil, Český rozhlas

Jenže Šimon, Drak, Ludacris a Arman ve skutečnosti nejsou patologičtí násilníci. Když si je jednou pozve na stanici policejní nadporučík s otázkou, zda temná hudba nevzbuzuje temné myšlenky, jako se to povedlo u Varga Vikernese z Burzumu, kluci odpovídají jasně. „My nevzýváme zlo. Nechceme zlo. My jsme jen proti většinový společnosti, proti lžím,“ vysvětluje nadporučíkovi Drak.

Spisovatelka Iva Hadj Moussa v knize Démon ze sídliště pátrá po několika záhadách: je tu brutální vražda, desítky let stará nevyřešená smrt, démonický přízrak. Ale členy kapely Drakonia nejvíc trápí jiné mystérium: jak být šestnáctiletý kluk na malém městě a nezbláznit se z toho. 

Šimon a jeho kamarádi zatím přišli na jediný recept. Schovat se za masku úchylného satanisty. Jenže na problémy, které Šimona čekají, už maska zvrhlého metaláka přestává stačit. 

Jak se povedla kniha Démon ze sídliště? Co je na ní nejmilejší a co naopak trochu nefunguje? Poslechněte si recenzi Jonáše Zbořila.